COHENA neznám nijak soustavně, nemám k němu speciální vztah, no pár alb mi ušima prošlo, The Future včera ještě podruhé a pomalu se mi rýsuje, čím je tak zajímavý. Zabývá se i velkými tématy, ničeho se nelekne, ale přesto je spíš výjimka, aby skladba byla tak zřetelně "závažná" jako zmíněná Anthem. Většinou se mu daří držet se v silovém poli mnohoznačnosti, lehce pinkat významy, z kterých závažnost sama na chvíli zasvítí, bezděky a mimovolně - daří se mu zkrátka nebýt kazatelem, což je u písničkářů vždycky riziko. Nestaví se do středu jeviště, spíš jen tak zboku trousí a člověk z něj právě proto nespustí oči. Působí někdy až ledabyle, přesto je znát, jak dokonale svůj hlas ovládá a že do toho dává všechno, akorát je dost moudrý, aby nedával všechno naráz a pořád. A tak dále. Výjimečný chlapík. Což se pozná podle toho, že to o něm není třeba říkat, prostě se to pozná.
Dala jsem potom schválně nového WARHAUSE, jak obstojí v přímém srovnání. Moc jsem mu nevěřila, spíš jsem si říkala, že jestli má zhasnout, dopřeju mu rychlý konec, odškrtnuto, hotovo - a on to normálně dal. Svítí po svém, ale svítí. Taky díky jisté mimostřednosti, jeví se mi duševně stavěný z kuličkových ložisek, velmi plynule přesouvá důraz ze všedního na veliké, to mají podobné. Rozdílů též dosti a vím už jistě, že bude ještě mnoho příležitostí k objevování. |
Registrace nového uživatele 
