Vidím díky práci opravdu hodně lidských příběhů a rozvraty vztahů kvůli odlišným postojům jsou rozhodně reálná věc, docela častá. Stejně jako je pravda, že to jde zevnitř, protože velké světové konflikty se přesunuly dovnitř, z velké části vlivem internetu. Přitom by si lidi kolikrát mohli ve spoustě věcí rozumět, ale jako by každý měl v sobě magnet, který se nějakým způsobem přiklonil na jednu nebo druhou stranu, což zabarvuje celé vidění, nabaluje na sebe trsy významů a emocí, napětí, které visí ve vzduchu.
Podle mojí zkušenosti jediná cesta, která skýtá jakousi naději, je v tom, aby každý mluvil o sobě. Nenaskakovat na zevšeobecnění, netahat do toho velké pojmy. Být v kontaktu se sebou i s druhým, jak jen to jde, a být prostě osobní. Je to nepohodlné, nezvyklé, též je zde riziko jisté deziluze, ale taky se můžou rodit bublinky souznění, kdy člověk v tom druhém zahlédne něco opravdového, i kdyby to měl být bezmocný vztek. Protože je naprostá iluze, že by si každý dneska mohl vybrat za kamarády a blízké výhradně lidi, se kterými vidí zásadní věci stejně. Tohle zkrátka padlo, svět je příliš složitý a témat, na kterých se lze zásadně rozcházet, příliš mnoho. |
Registrace nového uživatele 
