Vnímání světa, ve kterém žijeme, je celkem podstatně tvořeno odrazem naší osoby v něm. Jaká je naše osobnost, ta vnitřně rezonující, takový je z valné části i ten viděný svět. Neříkám že vždy, neříkám že zcela. Ale podle způsobu popisování světa vůkol, který skutečně máme reálně velice podobný, jak píše puschpull, lze vnímat i osobnost pisatele.
Jak jsme každý nositeli jiné osobnosti, tak máme nezbytně i více či méně odlišné vidění světa. Držím se toho společného i toho rozdílného, co zde vážení kolegové předkládají, s obojím ve své mysli pracuji. Až na naprosté extrémy není pro mne primárně důležité, jaké konkrétní vidění mají (shoda v zásadních postojích zahřeje, neshoda může inspirovat k pohledu z jiného úhlu), za naprosto zásadní považuji způsob, jak získávají a vyhodnocují podněty oním světem poskytované.
Preferuji vždy "jak", než "co". Tím spíše mne mrzí, když v diskuzi řečník plamennými slovy hlásá "co", ale vůbec neřekne "jak" k tomu dospěl, neodůvodní, neargumentuje. Pak se jeho "co" stává velice nedůvěryhodným. Jednoduchá a vždy funkční metoda, přátelé.. |
Registrace nového uživatele 
