OliasDobu vzniku Broučků jsem zmiňovala. Podle mě je opravdu důležité vnímat jistou odevzdanost osudu v kontextu toho, že lidé mohli spoustu věcí ovlivnit méně, na řadu nemocí nebyl lék, mnohdy opravdu nezbývalo nic než "Pánu Bohu poručeno". Z literárněhistorického hlediska byla knížka inovativní v tom, že vůbec postavila do centra dětskou postavu a vnímala svět i dětskýma očima, myslela na dětského čtenáře. Je to takový základní kámen české literatury pro děti, což možná přispívá k poetické aureole, jaká knihu obklopuje.
Velká část diskuse se vedla o tom, jestli Broučky číst dnešním dětem, což je opravdu sporné. Výchova tresty a strašením odráží tehdejší dobu, vnímání se v tomto ohledu mění. Sama si pamatuju, že v době vzniku nikomu nebylo divné, jak se okolí chová třeba k tomu malému klukovi ze série Slunce, seno (viděli jsme všichni, nezapírejte :-)), přitom to bylo vlastně docela hnusné - z velké části ho ignorovali, něco řekl a facka... Nebo seriál Návštěvníci, tam se člověk pozastavil jen proto, že věděl, kdo z Adama vyroste. Čtyřicet let zpátky bylo takové chování k dětem prostě normální. Za čtyřicet let budou lidi nejspíš kroutit hlavou nad námi, co teprve za sto padesát.
Jen si neodpustím: ptát se autora, jak dílo myslel, je blbost. Jak ho jednou pustí do světa, už do toho, co říká, nemá co kecat o nic víc než kterýkoli běžný čtenář. Jestli chtěl něco vyjádřit, měl to sdělit v díle samotném. Okamžikem zveřejnění ho dává z ruky a pouští nad ním moc. |
Registrace nového uživatele 
