TOP 2024 - V. částUkazuje se, že tyto bilanční poslechy jsou nesmírně přínosné a zábavné. Každému bych je přál. Otevírají se obzory.
LORD BUFFALO - Holus Bolus (2024) DR11 vinyl
Každá výprava do hlubin této hudby je nesmírně mysteriózní. Cele se utápím v její substanci, aniž bych byl schopen zachytit tvar, barvu či konkrétní motiv. Vše je tak abstraktní a symbolické, že o ní mohu psát jen pomocí nástinů a odlesků. Vyslechnuto snad třicetkrát, čtyřicetkrát, a pořád jsem nenahmatal pevnou půdu. Věčná výzva a věčný pád opalizujícím nekonečnem. Absolutní Hudba a TOP1 2024.
5*
CELESTE - Echi di un Futuro Passato (2024) DR8
Maestro Ciro Perino, otec italského pastorálního rocku, je hudebně činný od poloviny 60. let. Umělecká renesanční osobnost, multiinstrumentalista, zpěvák, skladatel, textař, literát, výtvarník, člověk, který se zasloužil o a stále zasluhuje o kulturní rozvoj své italské vlasti. V roce 1969 založil Il SISTEMA, roku 1973 CELESTE, s nimiž vydal Celeste (zkomponováno 1973, nahráno 1974, vyšlo až 1976) klíčové album italských sedmdesátek. Plánoval trilogii, ale doba přestala této hudbě být příznivá, sice nahrál roku 1977 dvojku, ale ta již nevyšla. Na vydání si musela počkat až do roku 1991, kdy se objevila LP edice limitovaná na 300 ks, a v roce 1993 bylo vydána i jako CD s jiným coverartem a s osmi bonusy u Mellow Records (které Perrino spoluzaložil) pod názvem Second Plus. Mezitím Ciro vedl několik různých souborů s jinak koncipovanou hudbou, především elektronickou, plus se realizoval na sólo dráze. V roce 1992 byl pod hlavičkou CELESTE vydán soundtrack I Suoni in una Sfera, který by ovšem nahrán už v roce 1974.
Obloukem se dostáváme k současnosti. Někdy v roce 2018 Ciro Perrino obnovuje činnost CELESTE, od té doby nahrává nová alba a vyhrabuje archivy. Pokračuje tam, kde s debutem přestal. To znamená rozvážná na mellotronech postavená průzračná art rocková hudba se vznešenými a hrdými melodiemi, s velkým podílem akustického classic rocku. O svůj odkaz se stará velice pečlivě, alba jsou dostupná ve všech formátech na různých platformách. Jsem v jeho mailing listu, píše mi dost často.
Tuto nahrávku jsem poslouchal mnohokrát, opravdu desítky poslechů. Hudebně je vynikající. Prakticky v každé skladbě má zakomponovány výrazné vstupy sólových nástrojů jako saxofony, flétny, violy, piana, a dalších, a tím dosahuje neobyčejné pestrosti a přesvědčivé naléhavosti. Jediné, co mne při prvním poslechu upřímně vyděsilo, byla skutečnost zřetelně voice tuningem dolaďovaného syntetického zpěvu, kterým mi drásal uši. Naštěstí jde o malý kousek v první písni, po zbytek stopáže se jedná o instrumentální hudbu, případně s účastí hostující pěvecké divy. Takhle mohu konstatovat radostnou a meditativní čtverku.
Jak mi Ciro avizuje v mailech, natáčí další album, takže se v roce 2025 můžeme zase těšit.
4*
AMAROK - Hope (2024) DR8
Z těchto žánrových končin se letos objevily novinky PINEAPPLE THIEF a AIRBAG, a umístily se na opačných koncích kvalitativního spektra. Sedmé album AMAROK slyne překrásným cover artem a docela ostrohrannou hudbou. Obojí kvituji s povděkem. Co dále? Dál dobrý. Jsem rád za každý nepropadák, a tohle je vskutku slušná práce. Soubor z Polska nám na tomhle albu předestírá prověřený, byť poněkud melodicky uniformní, ambientní prog s již zmíněnými ostrými hranami na lomech ploch, co umí vzbudit rozechvělost. Sound je situován do odosobněného sterilna, vokál je androgynní, ale pokud to přijmu jako stylizaci, dovedu si v tom najít hodně. Jo, progový cyberpunk. De to.. Pěkně hranaté souhvězdí 4 hvězd.
4*
DOEDSMAGHIRD - Omniverse Consciousness (2024) DR9
Perfektní nátěr! Debutní album těchhle Norů vyšlo u britských Peaceville, kteří jsou pověstní nakládačkovou muzikou. Vymykají se z obecného jednodruhového trendu sonicky skřípajícího hlomozu a sesílají na nás pestrobarevnou mixturu těch extrémnějších kovových prvků. Dokázali je tak vybraně seskládat, že za každým rohem číhá nějaké to překvápko a poslech se tak stává vzrušujícím během post industriálním parkourem. Full adrenalin!
4*
STONEKIND - Hollow Ground (2024) DR8
Dvojice muzikantů ze Severní Karolíny v USA. Stoneroidní hard rock až desert fuzz rock s těžkým spodkem i vrškem. Celkem dobře se valí, leckdy až rozvážně předkládá své tóny. To mne hodně baví. Způsob, jaký pracují s tempy, náladami a nástrojovými aranžemi je interesantní. Dovedou kouzlit s málem a má to celkem dušu. Zvukové zkreslení je však na hranici snesitelnosti, obzvláště v hlasitějších pasážích nepříjemně řeže. Což je škoda, protože muzika s lepší produkcí by dokázala být hodně působivá. Byla by to solidní čtverka, pro ten zvuk je to ty nejslabší 4 hvězdy jaké si umíte představit. Opět, vinyl by něco spravil, ale nebudu si pořizovat haldy desek jen proto, abych opravoval něčí šlendrián. Voni jsou přísnej, pane vachmajstr. Jo, jsou!
4*
Gavin HARRISON, Antoine FAFARD - Perpetual Mutations (2024) DR12
Něco jako pěkná instrumentální cvičeníčka. Gavin bubeníček, Antoine basmužíček, k tomu spousta nástrojového křoví, kdy za zmínku stojí mrštný soprano saxofon Jean-Pierre Zanella. Stvořeno spíše pro obdiv nad nástroji a kompozičními postupy než pro požitek z poslechu. Hudbě chybí vývoj a směr, cíl, motiv, co by zaujal. Instrumentální dovednost zúčastněných je nepochybně výtečná, ale ta sama o sobě neobstojí. Náhodné potulování tentokrát nikam moc nevede, ale jako procházka docela fajn.
3*
CHILD - Soul Murder (2024) DR7
Trio z Austrálie. Hustý old school heavy blues / hard rock s pěkným zpěvem. Fajné kytarové vyhrávky. Pomalejší těžká tempa nikam nespěchají a nechávají prostor pro atmosféru. Tolik pozitiva. Problémy? Jsou. Mizerný zvuk, to v první řadě, neboť chrstá na jinak dobré dílo znečišťující nános. Vinyl by to zlepšil, jistě, ale zrovna tohle není věc, kterou bych musel mít fyzicky. Dále tu máme i v nejlepším případě jen lehce nadprůměrný hudební materiál se sklonem k bezvýraznosti. No a nakonec zmíním, že kapela je tak zahleděná zpět do sedmdesátek, za zapomněla přidat něco svého osobitého. Jelikož je jinak poslech dobrý, tak trojku dám úplně v pohodě, jelikož trojka je také dobrá.
Pro zajímavost dodám, že nahrávání proběhlo roku 2018 na analogový studiový pásek (tím víc zamrzí, že je mix a mastering podělaný), ke stažení skladby kapela nabídla v roce 2023, na fyzickém nosiči (LP, CD) se na trhu album objevuje v roce 2024.
3*
OBSERVERS - The Age Of The Machine Entities (2024) DR6
Australané a instrumentálky dle známého sci-fi románu A.C.Clarkea "2001 A Space Odyssey". Píšou o sobě, že hrají "Instrumental melodic metal with a dark ambient undertone", což je celkem pravda. Dodal bych, že tam cítím postrockové spojité drsně vláčné vrstvení. Trosku se to vleče, trošku to splývá, ovšem celkově to za poslech stojí, pokud vydržíte placatou dynamiku, nebo pokud si obstaráte vinyl. K tomu se dá říct jediné - fucking loudness war. Ještě dodám, že v tom samém roce vydali ještě dvě další alba, ale jsou to jen studiové ozvěny této desky. Robot Dawn (2024)obsahuje dema, alternativní verze, rané mixy a zbytky ze studia, Tales Of The Skyrock (2024) obsahuje ambientní remixy. Tyto zbytečné nahrávky bych hodnotil na jednu ušmudlanou, takže raději nic.
3*
MAGICIAN'S RED - Endless Yearning (2024) DR11
Na první pohled zaujme lehce neumětelský obal, na druhý zpěvákova intonační nejistota v úvodních vzdušnějších pasážích. Až dojde k nasazení nástrojů je to lepší, ale delší táhlé tóny, či tišší úseky, jsou křečovitým balancováním na útesu. Což mne tedy vskutku ruší, hudební sluch je potvora. Tento finský kvintet je schopen vytvořit občas i vcelku zdařilé elementy v kategorii mezi rockem a progrockem, akorát stopáž zhusta vyplňuje nezáživným materiálem. Tím trpí hlavně dlouhé tracky a album je tak únavné. Je vidět, že by se moc a moc chtělo, akorát není čím a jak.
2*
Rick MILLER - One Of The Many (2024) DR10
Uchovával jsem si malou naději, že se Rick vzepne k něčemu hudebně hlubšímu. Ne, stále sklouzává po povrchu líbivých melodií s romantickým patosem. Stal se sám sobě generativní umělou inteligencí a kolovrátkově se recykluje. Všechno zní uměle, člověk se vytratil, autotune na vokálu, syntetické filtry, homunkulus s vybitými baterkami. V doprovodném slovu se vytahuje, jak se obrací k progresive rocku, ale asi si spletl světové strany. Plytká newage matlanice.
1* |
Registrace nového uživatele 
