Tady se dneska snídá vtipná kaše! Ani nebudu přemýšlet, jestli mám objevovat pro sebe, nebo si nechávat své objevy pro sebe, abych neporušila nějakou tajnou rovnováhu místního skanzenu :-)
Přemýšlím, kdy začal někdo v metalovém výrazovém rejstříku skutečně komponovat, tedy vytvořil silné individuální umělecké sdělení. Vyjádřil něco komplexního a osobitého, co nešlo jinak. Protože mi tady ty rané osmdesátky připadají nesené zatím spíš jen energií a náladou, spousta výraziva vznikla nejspíš čistě z prozkoumávání možností (jak tvrdě, rychle, hlasitě, ostře se dá hrát) a celá věc má dosti kolektivní povahu, společenský rozměr. Ventilovat nasrání, vyblbnout se, užít si, ok, ale abych dneska něco poslouchala doma, mám trochu jiné důvody a tím i zájem. Zatím mě jako jediný výsostně umělecký projev, který suverénně ovládá prostředky, ale nenechá se jimi svazovat, napadají TRIPTYKON... a proto mě asi lákají. I když hudebně je to mnohdy na hraně mojí komfortní zóny (CELTIC FROST dtto), vnímám jasně, že zde nic není samoúčelné. Zdaleka u všeho metalu tento dojem nemám. Funguje tu extrémní setrvačnost, vzniká spousta vaty, čistě žánrová tvorba - něco jako spotřební čtivo. Současně už jsem v rocku dost poučená z vnitřně prázdných koncepčních alb, abych věděla, že vopravdické se pozná jinak. Tak nad tím dneska dumám.
Mimochodem, právě jsem se dočetla, že QUEEN byli proto-thrash. Taky dobrý joke! |
Registrace nového uživatele 
