K mému způsobu patří, že některé věci poslouchám hlavně proto, abych získala onen kontext. I když se mi líbí, neznamená to, že si je začnu pouštět pravidelně. Obecně moc nemusím písničková alba, hledám v hudbě něco trochu jiného.
Zážitek se nedá oddělit od cesty, která k němu vedla. Proto každý slyší věci po svém. Je to jedině dobře a těší mě nahlížet do jiných posluchačských vesmírů.
Na metalu mi připadá zajímavé, že se během let dost zásadně vyvinul (ačkoli je tu i značné množství balastu a bytí ze setrvačnosti), aniž by to přitom udělal někdo konkrétní. Přijde mi, že se žánr chová víc jako živel, který se různě manifestuje. Není postavený na výrazných osobnostech, spíš to tak různě proudí a meandruje, tu vybublá, tu bouchne... |