Naomi je ve způsobu předkládání svého díla zřejmě ovlivněná i obchodním modelem osobního nabízení, což je dnes časté. Někdy možná spíš z nezbytí, ale jí to věřím - ona chce, aby jí lidi rozuměli. Hodně komunikuje s fanoušky přímo, chce jim dát kompletní servis. Je k nim milá, nehraje si na záhadnou nebo odtažitou. Takže moment poskytování textů, aby byly k dispozici, by mohl být veden spíš tímto ohledem.
Když se dívám na texty samotné, ty zatím známé, působí na mě tak, že hodně hledá, jak moc být osobní. Není lyrická, že by přímo říkala, co prožívá. K tomu má nejblíž The Garden, ale i tam je nastolena určitá situace, scenérie, malý příběh. Tento postup je jí celkově bližší, často sahá k epickým prvkům a též má smysl pro performanci. Vrství na sebe obrazy, v závěru se ale jakoby podívá člověku přímo do očí a řekne napřímo, kam tím vším směřuje. Nechce se příliš odkrývat, současně nabízí zřetelná vodítka. Tolik si říct troufám. |