Judith 37970...jak můžeme vědět, co proběhlo v druhých, než svoje slova napsali? I zde usuzujeme na záměr z dojmu...
Poněkolikáté zdůrazním, že já právě za závažnou chybu už ve stanovení axiomu přístupu k dílu osobně považuji samotné puzení "usuzovat na záměr". Jednak obecný záměr je ze samotné definice uměleckého díla jasný, jednak snaha o jeho zkonkrétnění na základě vlastních dojmů je nejenže pošetilá (jak rád a opakovaně konstatuji), ale i zcestná. Odvádí od onoho středobodu našeho snažení.
Proto tedy - nemůžeme vědět, co proběhlo v druhých, vědět to ani nepotřebujeme. Všímejme si toho co proběhlo v nás, to nejdůležitější ze všeho. Ostatní je zcela nepodstatné, a je jedno jestli jde o charakter veřejných prohlášení autora, jeho mediální úspěch, počet lichoťuků, oškolobrtů a předpisově seřazených břinko klapko brnků, nebo zda dílo vzývá stádo prasat, psů a ovcí.
proč a jak tedy psát o hudbě
Už jsem odpovídal mnohokrát dříve, a např. dnes na Rockboardu (občas je Augiášův chlívek potřeba propláchnout čerstvou vodou).
Proč - protože tady je.
Jak - mnou napsané Jak se ke schopnosti hodnocení uměleckého díla dle účinků dopracovat? Základem je analýza sebe sama, permanentní reflexe hodnotitelského algoritmu. doplním lakonickým - sebevzdělávání, sebepoznávání, vnímání, uplatňování nashromážděného v perpetuálním procesu vybrušování mysli a zušlechťování ducha. |