JudithŽe se každá instituce stane časem nezávislou na vnějším světě a generuje si činnost sama pro sebe, je věc stará a známá. Platí většinou na byrokratickou rutinu, problém je však v tom, že akademická půda se takovým byrokratickým chlívkem může také lehce státi. Ven z toho mají pomoci právě takové výzvy. Myslím samozřejmě výzvy na odborné úrovni, ta moje je laická a teoretická. Snažím se jen naznačit principy, jak odtrženost od reality léčit.
Zdůrazňuji, že moje úvaha není nijak namířena ani proti vzdělání, teoretickému zkoumání, ani proti vědecky definovatelným základům problematiky. A už vůbec nezpochybňuji důležitost zkušeností. Hlásám pravý opak, všechno tohle je velice důležité, to by mělo z mých příspěvků být dlouhodobě patrno. Ale veškeré poznání, ať zkušeností nebo vědomostní, musí být správně aplikováno. Jestliže se některé akademické teze o aplikaci ani nepokoušejí, nebo ji provádějí nesprávně a na nepříslušném území, je nezbytné na to upozornit. Oni sami paradoxně na kontrolní a ověřovací mechanismy prakticky zcela rezignovali. Nejsou schopni zaznamenat, že místy hlásají nesmysly na úrovni ploché Země, tudíž na nich spokojeně setrvávají. Přitom by se stačilo podívat z okna, jenže to oni zásadně nedělají.
Obstát v prostředí, znamená provádět neustálou a důslednou reflexi všeho. To je princip vědy. Je škoda, že konkrétně teoretici v oblasti umění se místo příklonu k otevřenému vědeckému ověřování pokusem uchýlili k uzavřené byrokratické strnulosti. To je past, do které chytili sami sebe. |
Registrace nového uživatele 
