Točím znovu sluníčkového STOLTa - Hydrophonia (1998) a silně mi lahodí, tohle ještě byl tvůrčí výtrysk z přetlaku. Když se člověk podívá na roky kolem, co sázeli na stůl The FLOWER KINGS, neskutečné. Je to pravda spíš takové bezpečné potěšení, žádné skutečné vrcholy, ale teď mi podobná hudba sedí, nemám emocionální kapacitu na něco výjimečného ani chuť procházet novinky. (Mužův tatínek stále na ARO, operovat ho nechtějí, že má slabé srdce, takže jen čekání, jak se to vyvine. Před týdnem spěchal na lavičku před domem, jak se tak krásně oteplilo, a blbě si nazul botu. Jaro je zrádné.)
Jen hlásím rozpoložení a přeju všem v rámci možností fajn čas, svět je krásný... až ironicky. |