AntonyNo však jsi mě na knihu navedl ty... chvilku mi trvalo se začíst, to jo, ale už jsem se párkrát i dost zasmála. Dvě dějová pásma se dobře doplňují, jsou tam stejné postavy, jen vždycky z jiného pohledu, a navíc jde o paralelní životopis, probírají se obvykle podobné fáze. Celá kniha mi připadá jako lehká parodie na líčení osudů různých domnělých géniů. Trochu nudné jsou scény ze šlechtického prostředí, jak tam pořád někdo vzdychá a omdlévá, ale to je taky práce s klišé. Mám jen depku, že byl autor mladší než já teď, když knihu napsal (a překladateli nebylo ani čtyřicet - ilustrátora už jsem radši nezkoumala).
Pomalost vypravování a vzdálenost myšlenkových postupů ode dneška jsou pro mě v tuto chvíli osvěžující. Mnohem víc jsem trpěla u knihy Helen Oyeyemi Perník - zmatená fantasmagorie, kterou jsem dotlačila silou vůle, a pak jsem četla velmi civilní až strohý příběh ze současného Irska (Přitažlivost pádu), schválně jsem sáhla po něčem stylizovanějším pro změnu. Ale knížka čekala skoro rok a možná ji budu střídat s novinkou Vladimíry Valové, ta píše velmi syté drobné povídky, které se rychle zhltnou a dlouho doznívají, aspoň její první knížka taková byla. Ke starodávně užvaněnému kocourovi ideální kontrapunkt. Ale zatím mě Mour baví. |
Registrace nového uživatele 
