TOP 2024 - XI. částDneska jsem musel dát další dávku TOPovice, i kdybych měl zdechnout. Důvody uvedu v dalším příspěvku.
Je tu jedna silná pětka, pak zástup čtverek, tolik jich myslím v desítce ještě nikdy nebylo pohromadě. A dva ne úplně silné kousky, ale žádný průšvih. Holt, dobrej oddíl. Dával jsem to dohromady měsíce, enjoy!
SÓLSTAFIR - Hin Helga Kvöl (2024) vinyl!
Jsou očekávaná alba, co přijdou a propadnou, jsou ta co naopak vyletí ještě výše, než jsme mohli tušit. A potom jsou ta uprostřed. Přinesou materiál s nímž jsme v optimistické variantě počítali. Předpoklady jsou splněny zcela, člověk si až říká - já to věděl! A moc víc se neděje. Plán splněn, hurá do další pětiletky. Je to proto, že jsou tak dobří, až to ani víc nejde? Houby, takhle to nefunguje. Ne jen nejsem spokojený s nadílkou skvělé muziky, mám tendenci ji nedoceňovat? Hm, to by se mi zrovna u téhle grupy nemohlo stát. Tak co teda? Nevím, uvidíme, uslyšíme. Každopádně bomba, pumelice roku, hrubě na Quasimodově hrbu se drhnoucí album!
5*
GIANTS DWARFS AND BLACK HOLES - Echo On Death Of Narcissus (2024) vinyl!
Těžká věc, řeknu vám. Tolik bych tady po prvních třech skladbách chtěl napálit pětku, a tolik mne od toho další dvě skladby odrazují. A tak čekám a čekám, jestli to nedozraje. No, nedozrálo. Není však čeho litovat, muzika je i tak fantastická a ten méně výrazný závěr jí ubírá přesně tolik, aby se těsně nevešla do absolutního TOP2024.
Hudebně se tito němečtí rockeři pohybují v psychedelicko hard blues vodách a dělají to lehkou rukou, což je vynikající způsob, jak se dostat bezproblémově do posluchačovy hlavy. Nic není na sílu, vše je pěkně a pečlivě vykresleno pro hledače prožitků. Tento způsob je náročný na dovednost v budování atmosféry, této dámsko pánské sestavě se to daří nadmíru dobře.
4* (skoro 5 ;)
WARHAUS - Karaoke Moon (2024) DR7, vinyl asi chci
Předchozí album bylo vpravdě objevem Ameriky. Nonšalatní práce s melodiemi, samorostlá rozervanost, vemlouvavost, svébytnost, neobyčejnost. Nahrávka, co se otevírá a má bezednou hloubku. Novinka byla proto očekávaná. Image intelektuálního drsňáka na ní ještě zdrsněla, na druhou stranu se poněkud rozmázla. Pořád ovšem zůstává schopnost ze zdánlivě obyčejné písničky udělat uhrančivý song. S chutí mu to žeru. Klip "No Surprise" doporučuji shlédnout. Do pětky chyběl jen kousíček, třeba časem doroste. Ale i kdyby ne, album stojí za více než jeden poslech, pan Maarten je pozoruhodné zjevení na současné hudební scéně.
4*
ALPHATAURUS - 2084. Viaggio nel nulla (2024) DR6
Další z boomu procitnuvších italských RPI klasik. Dělají mi radost. Této jsem dal sluchu mnohokráte, abych co nejlépe posoudil, prožil a procítil, jak je na tom. Proto si mohu být jistý, že se opět jedná o výstavní ukázku umělecké práce. Hudební materiál na albu se nachází v poloze jistoty, bez velkých experimentů, odvážných tahů a přejímání vlivů. Je to dozrálá muzika, která hraje, co se očekává. Neslevuje, nepřekračuje hranice, nepřekvapuje. Stabilita podání dovolí se zasnít, muziku si užít, aniž by byl člověk vytrháván, když pominu dynamickou kompresi, která ze 3D scény vyrábí 2D placku. Pro stav vytržení je třeba hledat jinde, zde je pohoda dosti rušena nekalým zvukem, škoda. I přesto velice solidní čtyři hvězdy.
4*
TheDEEPstate... Days Of Delirium (2024) DR11
Trochu zvláštnost, ale proč ne. Tento způsob zvláštnosti může přinést ovoce.
Jedná se o je reimage alba DRIFTING SUN - Veil (2024). Album se proti původnímu přičančlo vrtivou cinematic elektronikou, která mi lahodí. A zvuk, ten je mňamíííí! Připomínají to lepší, co vytvořili kanadští SAGA, anebo je mohu přirovnat k LANDS END z USA. Hladivé i chladivé, táhnoucí se i ovíjející. Melodie blízké i kosmicky odtažité. Určitá těkavost matérie není nepodobná tomu, jak si představuji pulsar, když do jej rozbliká vzdálená hvězda. Eruptivnost spoutaná siločárami a dávkovaná v přesně řízených protuberancích. Joj!
4*
DRIFTING SUN - Veil (2024) DR8
Dtto co TheDEEPstate..., ale jinak. Více classic rockové provedení, usedlejší a symfoničtější. A také zdánlivě nudnější až monotónnější, jak jsem se zprvu domníval. Ovšem nyní mne nahrávka baví stejně jako předělávka. Zde se cítím víc doma, víc na území, kde se bezpečně orientuji. Méně exotiky, více útulnosti. Obojího je potřeba. Zarážející je, že zvuk předělávky TheDEEPstate... je o několik tříd lepší. Jak jest vidno, když se chce, tak to jde.
4*
THIRD QUADRANT - Universal Circles (2024) DR10
Nadšené, snaživé, staromilské a trochu amatérsky uťáplé. Neo prog třetího věku s důslednou stylizací do osmdesátek. Míněno hudebními postupy a aranžemi, ne umělohmotným zvukem. Naštěstí. Chlapci se poslouchají docela dobře, i když nepatří mezi velmistry. To jim dovoluje zůstat sami sebou, svébytnost je dobrá věc. Trochu mi připomínají LANDS END. Převážnou dobu pomalejší přemýšlivá tempa dovolují i posluchači v muzice spočinout. Což samo o sobě dovoluje hodnocení zvednout nad průměr, neb jde o vzácnou a žádoucí vlastnost.
4*
MELTING CLOCK - Altrove (2024) DR8
Současný italský progrock si nemůže stěžovat na nedostatečnou základnu. Zpěvnost jazyka jakoby předurčovala melodiku, skladby vyrůstají jakoby samy a hudba se line lehce jakoby bez námahy. Tahle jakobýnská muzika je prostě povznášející, i když nemusí nutně přinášet nejvrcholnější umělecký zážitek. Dobře se poslouchá, a ten kdo si počká, tomu i vykvete. Tak, jako i zde. Parádní neo prog s prvky klasického rocku i akustické kantilény, místy řízně přitvrzený, ale vždy jdoucí rovnou skrze ucho do duše. Dámský vokál je relativně obyčejný a v té obyčejnosti tkví jeho neoposlouchatelnost, neboť si nepotrpí na manýry. V tomhle jsou příbuzní se SOLSTICE. Takových kapel se dají objevovat desítky a pokaždé je to radost.
4*
The WINDMILL - Mindscapes (2024) DR7
Norský neo-prog, jejich čtvrté studivé (překlep se mi poved!) album. Vždycky mne fascinovali artrockovou vymodelovaností kompozic, současně mne udivovali tím, jak málo to na mne funguje. Nejinak i zde. Formálně jš vše nejenom v pořádku, ale i dílčí momenty dovedou až nadchnout. Ale jako celek to semnou skoro nic nedělá. Ano, velký podíl na tom má bezvýrazný a utahaný zpěv, navíc s tak intonačně pokulhávající angličtinou, až i mne, jinozemce, tato nordglish tahá nepříjemně za uši. Ovšem i jinak je to jako bych nadšeně vyběhl na vrchol kopce, ale místo kýženého výhledu do krajiny bych narazil do papundeklové zdi. Škoda. Je tam hodně dobrého i slaboučkého současně, dávám rozpačitou trojku.
3*
OVRFWRD - There Are No Ordinary Moments (2024) DR9
Jazzrockové instrumentálky co místy zaujmou pěknou nástrojovou výšivkou a jindy zase upadají do jednotvárnosti. Jako, pánové hrají pěkně a asi to i dobře umějí, jenže to nestačí. A o moc víc tam toho neslyším. Prstokladná cvičení nejsou spásná tam, kde invence chybí. Příliš strojové až generické hrkocání nástrojů se blíží tam, kde je aj, ajajaj, AI AI AI.. Eštěže né G.AI.. :)
2*
|
Registrace nového uživatele 
