Lednové iksbéčkoS muži je kříž mě zastihlo v optimální náladě. Noc předtím jsem v televizi koukal na chandlerovku Dlouhé loučení, takže další zástupce americké drsné školy měl na co navázat. A navázal velmi dobře.
Svět po velkém tlesku nebyl humoristická fantasy, což jsem čekal podle názvu, ale sci-fi na jeden z nejklasičtějších námětů, tedy setkání skupiny lidí s naprosto cizí civilizací. Perfektní povídka, pro mne nejlepší z celého čísla. Jen ty obrázky Karla Zemana jsem nějak nenašel.
Krůpěj pontského medu byla kupodivu další detektivka. Přitom značně fantasy a z krajů a dob moc nevyužívaných. Opět velmi dobrá práce (ale bylo by dost smutné, kdyby tomu tak u povídky oceněné prvním místem v literární soutěži časopisu nebylo).
Pouto začalo jako nějaká fantasy, po chvíli mne vyvedlo z omylu, a pak pokračovalo, dokud obě linie nespojilo. Pořád slušné, i když předchozí trojice měla laťku výše.
Setkání s Marií mě potěšilo slušnou hororovou atmosférou a bylo dost krátké, aby nezačalo nudit. Víc nevím, co k tomu dodat.
Zahraniční i český rozhovor byly oba velice zajímavé.
Fantastika v kině roku 2011 je typická žďárkovina. Nikde ani zmínka o tom, v jakém kině. Že se většina z uvedených filmů do těch českých nedostane, je jisté. Autor občas používá formulace typu „na tenhle film se opravdu těšíme“, u kterých mi nebylo jasné, za koho (kromě sebe) vlastně mluví. Navíc si naběhnul, když se neudržel, aby se zmínil o Scottově prequelu k Vetřelci, který stejně měl být za horizontem stanoveným názvem článku. Dobře mu tak, protože ten projekt už se stejně změnil v něco jiného. U Scotta to stejně člověk sotva stíhá sledovat. Nejspíš už je minulostí i adaptace Huxleyho Konce civilizace, možná ale vážně přide Dickův Muž z vysokého zámku. V článku ostatně také chybí další dickovka, The Adjustment Bureau (Správci osudu) s Mattem Damonem a Emily Bluntovou v hlavních rolích. Také nevím, co má za smysl ohánět se jmény, která jsem snad nikdy neviděl, a nezmínit se přitom o hvězdách typu Anthonyho Hopkinse (Thor).
Fantastická věda mi díky článku o časoprostorové schovávačce přišla víc sci-fi, než cokoli jiného v čísle.
Ve Filmfaroniádě mě pobavilo zdůvodnění, proč dal Žďárek tak vysoké hodnocení remaku Noční můry v Elm Street. To už je opravdu na hlavu! Jak strašné už musí být filmy, které to u něho dotáhnou na míň než tři hvězdičky?
Ve Vivisektoru už naštěstí spousta recenzentů pochopila, že recenze není o převyprávění děje. Snad to časem dojde i zbytku. |