XB-4Nu, kdyby mi zase někdy přišlo, že mi ženský styl psaní nesedí, seženu si něco od Nancy Kress. Pomalu z každé věty je zřejmé, že ji psala žena, a výsledek je vynikající. Nemá cenu vyjmenovávat, co se mi na Erdmannově nexu líbilo, líbilo se mi všechno, včetně drobného deja vu při zmínce o dvojštěrbině (pokud by někdo chtěl vědět, jak to tedy s Wheelerovým experimentem a kvantovým gunováním je, tak třeba PDF zde). Co se stane... je příjemný horůrek, ale vedle nejlepší povídky čísla už je to jen takový pšouk.
Z domácích povídek bych pochválil Zeď, přinejmenším za úvahu nad hranicí mezi živými a živými mrtvými. O Melancholii moc nevím, co napsat. Jsou tam neotřelé nápady i velmi otřelé motivy. Ale autor je, tuším, spíše začínající, a pokud se vypíše, může to být hodně zajímavé. Skoro to samé se dá říct o Za trochu nenávisti..., jen s tím rozdílem, že Milan Petrák se už asi nevypíše. Kamila Hamalčíková na sebe zřejmě vzala roli neokoukaného Ivana Mlse. Až se okouká, polezou nám povídky jako Katastrofa 5323 krkem. Jo a ten přechod od ich- k er-formě uprostřed jediného odstavce taky moc pozitivně nevnímám. |
Registrace nového uživatele 
