Ř*ýíjnov*aá XB-*21V říjnovém čísle si tiskařský šotek zařádil jako ve všech předchozích najednou. Nejde jen o překlepy v povídkách (ty lze snadno přehlédnout, písmenko sem, písmenko tam), ale i o do očí bijící záležitosti v publicistice. Namátkou: Vyznačené, ale neprovedené korektury v soutěži k Paranormal Activity 3, spojovníky namísto všech pomlček v recenzi na Nezvratný osud 5 (a že je v té recenzi pomlček/spojovníků opravdu požehnaně), rozhárané uvozovky v recenzi na Ježíšku, já chci plamenomet... Snad se to nestane normou.
Podstatnější jsou pochopitelně povídky. Z nich mi nejlepší přišla křehkou ženskou rukou psaná Stavitelka korábů. Máme se honit za nějakým osobním Šangri-La, nebo se spokojit s okamžitou improvizací a výmluvou, že jen "neseme následky svých rozhodnutí"? Paralela mezi osobním životem a prací hlavní hrdinky je brilantní, jen v závěru jsem nepochopil, na čí stranu se vlastně autorka přiklonila. Brinův žertík Teploučko je na zvolené téma (mechanizace lidstva a mezihvězdné lety) neskutečně mile civilní a rozhodně také patří nad průměr tohoto čísla. Tam lze zařadit i Platovu Zapovězenou (ano, síla příběhu může být i v jeho trivialitě) a koneckonců i Urbanův Ovladač, který potěší tím, jak si střílí sám ze sebe i z žánru.
K povídkám pod čarou průměru: John C. Wright se snaží zbořit mýtus, že motiv prstenu moci si od Nibelungů na věky vypůjčil Tolkien. Ale moc se mu to nedaří, Soumrak bohů trpí přemírou postav a ani zacházení s germánskou mytologií mi nepřišlo nijak promyšlené nebo originální. Kluk na ženění se čte dobře, ale oproti Malé bohyni a Džinově ženě nepřichází absolutně s žádným novým prvkem. Má náruč... má zajímavou zápletku, ale její řešení je dost nenápadité a mne osobně zklamalo. A Esence věčnosti? Lukáš Hrdlička má nepochybně buňky na psaní akčních scén, jenže tentokrát to k dobré povídce nestačilo. Navíc se tu žongluje s termíny jako energie, gravitace a časoprostor na můj vkus až příliš bujarým způsobem. ("V MÍSTĚ střetu UŽ neexistuje časoprostor." Bruhahaha.) |