Bloudění v žlutém časopiseMiroslav Hokeš už nepíše zdaleka tak zmateně jako kdysi. Neopustila ho však fantazie, fascinace barvami a slabost pro krasomluvu. Bloudění ve žluté dává naději, že z tohoto autora jednou může být stálice domácí dobrodružné fantasy. To Ivan Mls už stálicí domácí humorné sci-fi je. V Báječném… trochu rezignoval na snahu být aktuálně satirický (a satiricky aktuální) a hned je z toho příjemná, zábavná povídka. Takto mlsám rád. Postupně si začínám oblibovat (to je slovo, co?) i miniatury Pavla Urbana. Cestu do středu nicoty opět zdobí nadhled, stručnost a lehkost v zacházení s cizími, provařenými motivy. Nevadí, potěší.
V zahraniční sekci mě úplně sestřelil Robert C. Wilson. Karteziánské divadlo mi dalo do puntíku to, co ve sci-fi hledám: extrapolaci lidství pomocí extrapolace lidského technického pokroku. Perfektně odvyprávěné, perfektně vypointované. Silnou kávu navařil i Jason Sanford. V Memorii se mu (na rozdíl od některých předchozích povídek) podařilo udržet tempo a nasazení až do konce. Je to sugestivní, je to trochu šílené, ale my, čtenáři XB-1, přece nejsme žádná ořezávátka. Jen tak do nás dál!
Na pomezí poezie, hard SF a space opery se motají Benfordova Průzračná…. Místy je to skvělé čtení, ale některé symboly jsem, kajícně přiznávám, prostě nedal. (Třeba krásnou šelmu loudající se k Betlému.) Pozorné čtení vyžaduje i Neklid, ale jako čtenář jsem za tu pozornost (obzvlášť v první půli) moc odměňován nebyl. Ale nešť, autorka dle medailonku nijak ostřílená není a na zástřel je to víc než dobré.
Pochválit tentokrát musím i ilustrátory: Obálka je nádherná (žlutá mi nevadí, naopak), dále pak Kýbus za jedna, Pižurný za jedna a Špaček za jedna podtržená.
K publicistice už jsem se trochu vyjádřil na stránkách XB-1. K tomu navíc pochválím přehled 2009. Jiří Pavlovský sice v recenzi na Saxánu pobaví, ale, ruku na srdce, kdo viděl PR články v Ikarii/XB-1 a reklamy v televizi, musel tušit, jak strašná blbost to bude. Navíc Pavlovský přecejen trochu pokulhává za recenzí Kamila Fily (a při tom pokulhávání možná i drobně opisuje). Jo a děkuju Františce Vrbenské za stručnou pochvalu, od člověka jejího formátu to upřímně potěší.
Poslední douška: Na stránkách časopisu se objevil poměrně podrobný a svěží náhled novočtenáře na XB-1. Přímo jsem valil bulvy, v kolika bodech s ním já, spíše ostřílený harcovník, souhlasím. Časopis asi vážně nemá zájem o nové autory, když nikde neuvádí, kam a jak je možno posílat povídky. V tomto čísle Sanford oprávněně vzdychá nad samoghettizací SF scény, ale o pár stránek vedle budují vzpomínky dinosaura pocit, že kdo nefandomuje už třicet let s námi, fandomuje proti nám (a že se tvrdému jádru čtenářstva Adamovičovy vzpomínky líbí, není argument srozumitelný pro novočtenáře). A tak by se dalo pokračovat – přečtěte si to na webovkách časopisu a posuďte sami.
|