Lidé z Marin-GotteNejhorší na tvorbě V. Z. je, že ten člověk má nepochybně zajímavé nápady a dokáže z nich vykřesat nejednu zajímavou scénu. Bohužel, vypráví je po svém. Takže, když chce jít víc do hloubky, neznamená to moc psychologie, jako spíš a-nál-ní sou-lož (proč s pomlčkami se mě neptejte). Odborný termín koeficient rozšmelcovatelnosti mi přišel víc k smíchu než celé jiné vyloženě humoristické povídky. Kuchař Jiří Kuchař je už ze slabšího kousku, ale jako jednoho z mála v povídce jsem si ho pamatoval. Když je totiž drtivá většina postav představena včetně vzájemných vztahů a profesí v jediném dlouhém odstavci, v hlavě mi z toho prakticky nic neuvízlo. A nějak mi nepřišlo důležité se k tomu vracet. On vlastně nikdo z nich není tak zajímavý, aby to za to stálo. Co se týká samotného dějiště, tak jsem buď nepochopil jeho popis, nebo aspoň nechápu podle které osy se otáčí, aby tam vznikala gravitace.
Tentokrát zajímavě zapracoval i lingvistiku a stvořil vlastní, velice primitivní jazyk. V rámci příběhu to dává smysl, ale jeho pravidla nám opět naservíroval najednou, a přeberte si to, jak chcete. Při vší té primitivnosti má jazyk ale hned několik výrazů pro soulož. Čím je to dáno? No přece ten jazyk vytvořili děti!
Kde je zakopán pes jsem pochopil, až když se objevila postava vyprávějící příběhy od Vetřelce až po Stephena Kinga. Je to tak běžný omyl, že se možná pletu já. Horor by měl čtenáři (divákovi) nahnat strach, vyděsit ho. Jako filmová klasika před 25 a více lety (nové literární horory ovšem stále existují). Dnes se filmy snaží buď divákovi obrátit žaludek (a Zábrodský v literární formě zkouší jít podobným směrem, i když tentokrát to až tak nepřehání) a nebo nechají diváka hádat, v jakém pořadí budou postavy umírat. Což je divákovi většinou šuma fuk, protože mu na žádné z nich nezáleží a doufá, že pochcípají všechny. Což je přesně ten stav, ve kterém se odehrává druhá část téhle povídky. A jen optikou klasických hororových koncovek dává smysl poslední odstavec.
Takže by se fanouškům současné filmové hororové produkce zákonitě měly líbit i Zábrodského literární díla. A naopak to zřejmě platí také. |