Tak jsem to nakonec taky stihl před březnovým číslem.
Tanec Kawkawrúnů je zajímavý hlavně tím, jak je vyprávěn. A závěr mě donutil spíš přemýšlet, jak by asi vypadal náš svět změněný touto dostupnou Inspirací, než nad obsahem samotné povídky.
Zvláštní ekonomika se odehrává pár let v budoucnosti v Číně krapet vylidněné ptačí chřipkou. Kromě trochu fantastického produktu vyráběného v továrně jsou to jediné fantastické prvky v povídce. Nebo je snad vymyšlená i ta titulní položka? V rámci čím dál populárnější etnofikce slušné.
Co se dá odestát je jednoznačný vrchol čísla. Časovka, ve které se sice hlavní hrdinové ani na chvíli nehnou ze svého času, ale jsou nuceni žít ve světě, který se díky dostupnosti cestování časem neustále mění. Spousty těch drobně posunutých reálií mě bavily, ústřední dvojice asociálů osudem i z donucení je výborná. Autorův profil jen stvrdil, co si myslím o českém trhu s fantastikou. Vždyť se koukněte na závěr libovolného Vivisektoru: samé desáté, patnácté díly různě pitomých sérií a o zajímavější knihu tam zakopnete pouze výjimečně. :(
Pán opilých věží je řemeslně zručně odvyprávěná fantasy. Čte se dobře, ale sotva si na ni za pár týdnů vzpomenu.
Když vzpomenu na Invazi je pojata jako hospodský výlev notorika. Samotná historka není špatná, ale její podání mě tedy nenadchlo.
Jen prach mi udělal radost. Česká hororová povídka ještě žije! A nedaří se jí špatně. Pokud je tohle autorova prvotina, tak za všechny čtenáře odkojené Kingem, Koontzem, Barkerem a podobnými autory jásám a čekám, s čím přijde příště.
Flip je zvláštní případ. Možná by bez toho obrázku i fungoval. Jenže s tímhle půlstránkovým spoilerem to není dobré ani jako fantastická anekdota. Tohle se panu Růžičkovi opravdu nepovedlo.
Ztracen ve ztraceném městě je dalším dílkem v Houserově volném cyklu, který mě nikdy nijak neoslovil. Ale tenhle kousek mi přišel možná o něco lepší než obvykle. |
Registrace nového uživatele 
