Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Já Vánoce juchuchu
oslavím na Lopuchu!

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Ikarie [ŽP: 12 týdnů] (kategorie Sci-fi a fantasy) moderuje Rooz.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46
Zcela volná diskuze o povídkách vyšlých v Ikarii, o časopisu samotném, o zákulisí fandomu, soutežích, popřípadě o amatérském psaní povídek.

Web XB-1, Web Pevnosti, Web Fantasy & ScienceFiction magazínu

Obálky k anketám najdete na Homepage.

  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 1154 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
slarque Slarque Každý tvor má své vlastní - šílenství 17.5.2012 19:01  3139
Anndroidka ze Zeleného domu – steampunk s androidkou? Inu, proč ne? Hned na první stránce je sice jedna nesmyslná chyba (nebo se výpravčí jmenoval taky Matěj Cuthbert?), ale jinak je to velmi dobrá povídka. Kanadskou předlohu neznám.
Sandžív a roboti – další McDonaldovo ethno-fiction z Indie. Potěšilo mě, že se v tomto subžánru našlo i jiné téma, než přebytek mužů / nedostatek žen. Opět dobré.
Žiju, miluju tě, uvidíme se v Renu – konečně trochu inovovaný ženský přístup k lásce: „Pokud láska nepodléhá fyzice, pak nemá v našem vesmíru žádný pevný základ. Něčemu takovému bych nebyla schopná uvěřit.“ Krátké a dobré.
Oceán jako sněhová vločka, šest miliard kilometrů vzdálená – Barnese si budu muset pamatovat. Tohle je totiž něco úplně jiného, než Co se dá odestát před čtvrtrokem. Takže si klidně dopřejte výlet na Mars s dvojicí dokumentaristů, ještě předtím než jeho povrch zalije oceán. Nejlepší kousek tohoto čísla.
Ten rok, kdy jsi začaroval kaštany – Rečková s lehkostí sobě vlastní míchá apokalyptický příběh o konci světa s nostalgickými vzpomínkami a čistou magií. Opět: proč ne?
Bohyně salátu – povídka o strategiích prodeje, plžích a hudbě. Asi. Vím já? Zeptejte se V. Zábrodského. Sice žádná řezničina, ale přesto nic pro mne. Dlouhé a nezajímavé.
Mezi dvěma světy – fantasy romance o zamilovaném démonovi. Je to rozumně krátké, takže také palec nahoru.
Bufet U předsunuté hlídky – buď se změnil můj smysl pro humor, nebo ty mlsovky. Není to špatné, ale ani to moc nepobavilo.
Tvorečkové – školní výlet mimozemských dětí s učitelkou na zaostalé planetě Zemi. Jakpak to s námi asi dopadne? Krátké a dobré.

Sanfordovy články bývají zajímavé, ale tenhle popis toho, jak aplikovaná výpočetní technika pokroutila (asi nejen) americký knižní trh, mě dostal.

Zato článek o kultovních filmech mi přišel částečně o ničem, částečně mimo mísu. S autorem se shodnu asi pouze na tom, že výraz „kultovní“ je v současnosti tak nadužívaný, až ztratil svůj původní význam.
slarque Slarque Každý tvor má své vlastní - šílenství 30.4.2012 19:18  3137
Návrat domů – i návštěva syna v domě rodičů stačí Resnickovi na výbornou povídku. Prostě kdo umí, umí!
Orm Nádherný – není špatný, ale stejně mě tenhle melancholický dračí příběh neuchvátil.
Vnoření – střídá scény odněkud z Afriky budoucnosti se scénami ze života šimpanzů. Jistě, šimpanzi jsou zajímaví tvorové, ale po deseti stránkách jsem si už všiml téměř naprosté absence čehokoli, co bych označil jako „děj“. Ale jen o stránku dál to začalo a Benford zužitkoval všechny narážky nenápadně rozhozené na začátku textu k vystavění velkého primátího dobrodružství. Takže nakonec také spokojenost.
Přátelé – jsou klasický Star Trek. Postavy se sice nejmenují Kirk a Spock, i planety a vesmírné lodě mají jiná jména, ale inspirační zdroj je nepochybný. Jen mi to přijde trochu nepřehledně podané: přece jen se tu skáče v místě i čase odstavec od odstavce a některé termín mi taky šly proti smrsti (ambientní systémy).
Útok lehké jízdy – balada o hrdinech či pamflet na krále? Krátká fantasy o zbytečně obětovaných vojácích. Ujde.
Ante Portas Veritas – tohle byl oříšek. Už samotný název je podivný. Pokud to má být latina, čím se dají odůvodnit ta velká počáteční písmena? No nic, jdeme dál. Myslel jsem si, že slovensky celkem umím. Po chvíli už jsem jednu větu četl potřetí a přemýšlel, co by to tak mohlo znamenat. Pak jsem dokonce vytáhl mobil a vygooglil si slovo „atrament“. Nijak mi to nepomohlo. O půl stránky dál jsem poznal, co je zač hlavní hrdina, a okamžitě ho začal nesnášet. Pak nastala nějaká rubačka na pokračování. Druhá stránka třístránkové povídky a já už se nudím. Kolik těch nepřátel ještě bude? Vždyť je to o ničem. V závěru sice přišla (z poloviny očekávaná) pointa, ale to už výsledek moc spravit nedokázalo.
bouchi Bouchi Dračí doupě II - Legenda je zpět 11.4.2012 19:33  3136
polinius'Akorát nevím proč toho tisknou tolik navíc, myslím rozdíl mezi TN a PN."
U casopisu prodavanych na stancich byva remitenda (tedy vracene neprodane vytisky) docela velka, klidne az 50 %. Oni se sice distributori tisku vytahujou, ze maji optimalizacni systemy a dodavaji do stanku mnozstvi ktere odpovida poptavce, ale mam z let 2000-2006 osobni opacnou zkusenost - bez ohledu na to, kolik vytisku jsme jim dodali, byla remitenda procentualne furt plusminus stejna.
slarque Slarque Každý tvor má své vlastní - šílenství 10.4.2012 21:28  3135
DrVenkman: Uvidím, jak dlouho vydržím já. Včera jsem se vrátil z dovolené, takže je možné, že se k dubnovému číslu dostanu až nějaký další měsíc...
polinius 10.4.2012 20:56  3134
odpovídám na otázkuTeď koukám na čísla a je to možné. :-(
leden 2009 - PN | 16 891 , TN | 24 300
leden 2010 - PN | 10 819 , TN | 17 000
leden 2011 - PN | 7 739 , TN | 14 500
leden 2012 - PN | 5 563 , TN | 11 100

TN (Průměrný) tištěný náklad
PN (Průměrný) prodaný náklad celkem

Score je mezi 8700 po 11 624 prodaných výtisků v období za poslední rok zhruba.
Akorát nevím proč toho tisknou tolik navíc, myslím rozdíl mezi TN a PN. Očekávají že prodají více? nechávají si nějaké výtisky na pozdější prodej? Pro rozdávání v rámci reklamy?
Jsem trochu OT, ale co je to také tiskovina, ne? ;-)
pipin 10.4.2012 09:49  3133
5200, fakt? To už je dost drsný...kdoví jestli dožijou konec roku...
polinius 8.4.2012 21:11  3132
Jsem si povšiml, že pan Pavlovský, čím dál tím méně přispívá do XB-1 a proto jsem teď XB-1 vynechal.
Vím, že píše do Levelu a proto jsem si ho čtvrtletně předplatil s vidinou toho, že budu číst jeho zlobné a zžíravé komentáře. Že uvidím jak svou břitvou ořezává prohnilé a prašivé hry až na kost a odhaluje logické lapsy a zašité kapsy. Že bude zžíravý jak sůl do očí a nechutný jako když tě někdo pomočí.
A ono nic! On tam recenzuje konzolové hry a píše korektně skoro jako normální člověk v běžném mediu.
Vraťte mi moje mladí!
Mimochodem jestli má XB-1 stále 27.000 výtisků jako Ikarie, tak je gigant oproti Levelu který má aktuálně 5.200 výtisků. To už je skoro fanzin přátelé.
nelde 26.3.2012 17:52  3131
DrVenkman - neříkal bych, že to neplatí, spíše to zatím ve fyzice nikdo nezkoušel zkoumat (pozorovatel je braný jako ideální objekt - bezpohlavní, bez názoru, bez emocí, bez vad, patřičně vybavený, atd - bylo by docela zajímavé ho srovnávat s Bohem - zdalipak tím nedáváme do kvantovky předpoklad Boha?) - myslím tím, že pokud pozorování ovlivňuje pozorovatele tak to může ovlivňovat i další pozorování a tedy může platit, že opakovaný děj nemá opakované výsledky. Což je ale v rozporu s způsobem, jak fyzika pracuje.
Pokud vím tak Einstein ve svých myšlenkových experimentech trochu modeloval vliv na pozorovatele - představoval si, že on sám je v centru fyzikálního děje.
drvenkman 25.3.2012 18:04  3130
Ne, to já děkuju všem, co to byli ochotni číst.
Polinius: Netrápí, jen rád končím věci s čistým stolem.
Idle: Jo, je to trochu jako kvantovka. Jen s tím rozdílem, že tady měření neovlivňuje jen měřený objekt, ale i měřícího. Což ve fyzice neplatí. I když... možná... ale o tom až v nějaké další povídce ;-).
hyperion 25.3.2012 07:01  3129
Za redakci Ikarie / XB-1 také velmi děkuji za věrnou a dlouhou službu. Dovolím si doufat, že po pochopitelném a snad nepříliš dlouhém odpočinku se k recenzím opět vrátíš :-) Pro mě jsou speciálně takto pravidelné reakce, kdy už mohu poznat vkus recenzujícího, k nezaplacení. A také tou nejlepší odměnou za snahu, i když se třeba jedná o kritiku (tam to naopak platí dvojnásob). Díky!
polinius 24.3.2012 14:55  3128
Díky za recenze. Sám jsem občas něco napsal a vím jak se složité, některé povídky dočíst, pak je spravedlivě ohodnotit a napsat něco víc, než líbilo se/nelíbilo se.
Snad tě už netrápí ta drobná aférka z povídkou? Všechno se nakonec přece vysvětlilo.
Mě si nekazil náladu určitě, akorát jsem si tady někdy přečetl komentář k aktuálnímu číslu dříve, než jsem dočetl a pak už jsem neměl co psát, protože jsem chtěl napsat to samé.
mambii 23.3.2012 17:15  3127
DrVenkmane, diky za minirecenze a osobne doufam, ze drive nebo pozdeji se zase sem tam nejaka objevi. Byly mi v mych nazorech na zanr oporou. A za sebe doufam, ze se budou ode me libit i jina nez teologicka temata, ktera budou v XB-1 publikovana.
idle idle jsou-li tam tvorové jako my - jsou-li tam žáby taky 23.3.2012 12:21  3126
DrVenkman [3125]: To znám, taky si při čtení (nejen XBčka, ale všeho, co patří na Legii) sumíruju dojmy a chystám vyjádření. A určitě to má na výsledek vliv. Při své chabé paměti ty komentáře vnímám tak trochu jako čtenářský deník, a to už se mi pomalu začíná vyplácet, občas si díky svým poznámkám připomenu momenty, které by jinak skončily v propadlišti dějin. Jo, a taky si namlouvám, že když se zamyslím nad tím, co se mi líbí a nelíbí, tak se z toho taky třeba poučím. :) Ale uvidím, jak dlouho mi to vydrží.

Hele, ona je to vlastně taková kvantovka. Pozorovaný (formulovaný, explicitní) názor se odlišuje od implicitního dojmu, kdy jen čtu a neřeším. :)
drvenkman 23.3.2012 11:58  3125
Poslední lečPřátelé, rozhodl jsem se, že moje minirecenze na březnové číslo bude zároveň i minirecenzí poslední. Uvědomil jsem si totiž, že při četbě povídek v časopise už automaticky přemýšlím o tom, co napíšu na Lopuch, že už čtu tak trochu jako recenzent, nutím se dočíst i to, co mě nebaví, prostě užívám si povídky méně, než bych mohl. A to po čase omrzí. Od příštího čísla tu tedy občas možná něco utrousím, ale systematického rozsáhlého trousení z mojí strany už budete ušetřeni.

Za cca pět let „recenzování“ jsem vynechal jediné číslo (září 2007, a to z důvodu delší stáže v zahraničí). To v úhrnu znamená nějakých 200 vlastnoočně přečtených a vlastnoslovně zhodnocených domácích povídek. Moc neprohádám, když napíšu, že nejméně ve třiceti z nich musely mít všechny ženské postavy nezbytně minisukně nebo elastické oblečky. A bujné vnady, aby se mohly dostatečně otírat poprsím o hlavní macho-hrdiny. Kdysi mě to štvalo, později rozesmívalo, teď už je mi to jedno, jen škoda, že některé povídky s dobrým nápadovým potenciálem a silnými scénami tohoto nebyly ušetřeny (Moře času). Řada z těch domácích povídek byla klasická středověko-mytologická fantasy, kterou bych sám od sebe nikdy nečetl. A ani po tolika ochutnávkách od českých autorů, včetně první dámy domácí fantastiky (Starý dům...), jsem tomuto žánru nepřišel na chuť a nic moc relevantního k němu nedokážu říct. Za těch pět let jsem okomentoval i spoustu debutů a skoro-debutů. Často jsem nechápal ambice autorů stejně mladých a nezkušených, jako jsem já sám (vlastně jen nezkušených, mladý už zrovna nejsem), zaujmout čtenáře tuctovým, rutinérským textem. Našli se ale i ti odvážní, kteří i přes občasná zaskřípání doposud neochozených soukolí dali na stránkách časopisu jasně najevo, že chtějí psát po svém a že čtenářem nepohrdají. Klobouk dolů před Janem Pacasem (Dámy v květinách, ta drobná zaskřípání tu jsou: váhající jablko, lesbická scéna, Dobrá Kritika, ale i tak to bylo výrazné a zajímavé), klobouk dolů před Petrou Mambii Kubátovou (Zeď v minulém roce, nyní Na kus řeči – tady už neskřípe skoro nic, hodně oceňuji autorčinu schopnost některé věci nevyslovit: „Stačila, abych poznal, kdo nejste.“), že se po hlavě vrhají proti hlavnímu proudu domácí sekce.

Po těch pěti letech už ani nevím, co psát k povídkám zahraničním. Vkus Martina Šusta mi vyhovuje (a vyhovoval mi i vkus Ivana Adamoviče). Je to sice občas trochu vítězství formy nad obsahem (Do hlubin osvícených moří), jindy trochu lacině emo (Amaryllis), ale v podstatě se mi všechny ty povídky líbí. A líbí se mi i odvaha zařazovat do časopisu méně konvenční povídky, jejichž úspěch není předem zaručen (Jak ženy bojují). A občas přijde i povídka nutící k zamyšlení, povídka vymknutá z klasického příběhového rámce, využívající skutečné možnosti žánru. To je pak pro mne opravdová SF, která se možná hůře polyká, ale nezají se (I zaplakal Leviathan).

Za těch pět let jsem několikrát řádně šlápl vedle. Nejvíc mě mrzí, že jsem nepochopením uměleckého záměru jedné povídky způsobil nepříjemnosti Pavlu Urbanovi (a přidělal práci panu Jiranovi), ale těch ukvapených soudů bylo určitě víc. Pokud toto náhodou čte někdo, komu jsem unáhleným výrokem byť jen zkazil náladu, ať přijme prosím moji omluvu. Mám k ní teď poslední příležitost.

Dovětek pro Slarqua: Drž se, parťáku, už je to zase jenom na tobě.
slarque Slarque Každý tvor má své vlastní - šílenství 21.3.2012 16:54  3124
Amaryllis je dobrá povídka ze zajímavě vymyšleného sociálního společenství založená na přesvědčivě vylíčených postavách.
Do hlubin osvícených moří je zřejmě námořní fantasy (ačkoli bych si pod tímto termínem představil něco úplně jiného), přičemž některé jevy tu nejde vysvětlit, takže třeba daguerrotypie tu zastupuje čirou magii. Inu, proč ne?
Když ženy bojují je extrémní případ rovnosti pohlaví, kde snad všichni chlapi chtějí být ženami. Ale také je to velmi dobré.
I zaplakal Leviatan je zvláštní případ. Na začátku jsem měl problém se do povídky začíst, na konci jsem neměl problém ji prohlásit za nejlepší kousek z tohoto čísla. Docela chápu, že právě konec nemusí spoustě čtenářů sednout, ale byl by nesmysl takto rozvržený příběh jakkoli uzavřít (to by byl literární ekvivalent podřezávání si větve, na která autor sedí) a konec mě přinutil se trochu víc zamyslet, což rozhodně není na závadu.
Starý dům má temná okna je převyprávění staré legendy v žánru temné fantasy. Není to špatné, ale nějak to není můj hrnek čaje. A vlastně ani nevím, proč se jmenuje, jak se jmenuje.
Dámy v květinách jsou povednou fantasy povídkou. Jeden z mála případů, kdy to vypadá, že má autor fantazii.
Moře času je opět zvláštní případ. Možná je to sci-fi o cestování do lidské paměti. Možná je to příběh o tom, jak několik psychicky narušených lidí je schopno zblbnout většinovou společnost. I za tuto dvojznačnost palec nahoru!
Na kus řeči je krátká teologická konverzačka, která také výrazně nepodlézá laťku nastavenou předchozími povídkami.

Celkově velmi vyrovnané číslo, do čehož bych zařadil i Sanfordův článek o humoristické fantastice a Tesařovu exkurzi do studia Hammer.

[ 1154 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt