Zbytečnosti nejsou špatné, jen se mi moc nedařilo pochopit, co je to za svět, ve kterém se odehrávají, a proč by si lidé měli kupovat nějaká „znovuzrozeňátka“. Ostatně jejich funkce je obsažená v názvu.
Pád je výbornou ukázkou perfektní krátké povídky, jejíž téma je víc než aktuální.
Čaka Druhý se nedá přehlédnout už kvůli jeho rozsahu. Náhodou jsem byl letos na dovolené v Namibii a jižní Africe, takže jsem si i něco načetl z jejich historie. O nejslavnějším vůdci Zulů tam asi nic nebylo, ale informace o historii jihu Afriky se mi hodily. (Díky mým nulovým povědomostem třeba o Indii mě ostatně zhusta nebaví jiná část této populární world-fiction.) Vzestup a vláda jednoho samozvaného tyrana je vylíčena výborně a díky jeho nevyzpytatelnosti je děj značně nepředvídatelný. Přes veškerou temnotu je to vlastně optimistická povídka: až přijde další tyran se světovládnými ambicemi, bude moci napřít svou snahu mezi ubohé mimozemšťany a Zemi nechá někde mimo oblast svého zájmu. Ještěže tak! :)
Naděje nesmí zemřít je další z povídek o posledních dnech lidstva na Zemi. Je vlastně docela dobrá, jen ten závěr mi přišel trochu mimo.
Jejich vesmír hned na první stránce hrne na čtenáře značně neobvyklou fyziku snad až příliš ostrým tempem. Což ubírá na čtivosti. V závěru jakoukoli fyziku či logiku postaví na hlavu (nebo jsem to jen naprosto nepochopil), aby vzápětí dospěl k velice zajímavé pointě. Takže z toho všeho mám dost rozpačité dojmy.
Pád do Schweinefleischstrõmu má smůlu, že v tomtéž čísle je i jiná povídka podobného rozsahu a také jen s dvojicí postav. Milan Štajer navíc používá zřejmě humorné názvy v němčině (pochopil jsem slovo Eintopf), což je pro mne jazyk na stejné úrovni srozumitelnosti jako afrikánština. Ale jako jednohubka to nijak neurazí.
Dvě slunce si od neznámého ilustrátora vysloužila čtvrtstránkový spoiler. A když jednostránkové povídce oslabíte pointu, tak z ní pak už moc nezbyde.
O přípravě knih navzdory názvu nepatří do publicistiky, byť se tak text snaží tvářit. Je to prostě taková krátká surreálná blbůstka.
K publicistice si mám chuť povzdechnout nad tím, že fantastický horor je zajímavý jen jako statistická položka, ale zřejmě se v roce 2010 neobjevil ani jeden titul, který by stál za zmínku. |