Továrna na obuv mě zaujala hlavně názvem. Střípky vzpomínek sice nakonec začnou dávat smysl, ale stejně to nějak není můj hrnek čaje.
Pro jedno kvítí je velmi dobrá povídka, jenže od něčeho, co dostalo cenu Hugo jsem přece jen čekal víc.
Prvorozený se mi ze zahraniční části líbil nejvíc. Tahle mezihvězdná válečná strategie má dobře vymyšlenou hlavní postavu a je výborně napsaná.
Poslední z Agoramy mi nejdříve připomínal něco ze Star Treku, ale odpoutal se od toho až někam do hororové vyvražďovačky. Vím, že ten epilog dává v takto vymyšleném vesmíru smysl, ale myslím si, že povídka samotná by byla lepší bez něj.
Utíkej, zombíku, utíkej! od Vladimíra Šlechty je přesně taková, jak byste si představovali zombiárnu od Vladimíra Šlechty. Tedy oddechové čtení na vysoké úrovni. Já se bavil skvěle.
Po čertech zdařilá akce také není špatná, jen jsou před ní o nějakou tu třídu povedenější kousky.
Po dlouhé době zase jedna obálka k povídce uvnitř (Poslední z Agoramy) a nepříliš častá konstelace textů od zahraničních autorů, od kterých jsem zatím nečetl ani větu. |
Registrace nového uživatele 
