Catherine Dreweová je dobrá povídka a doufám, že se dočkám i obou pokračování uvedených v autorově medailonku. Ostatně na jeho jméno jsem poprvé narazil letos při ocenění třetí z nich. Docela by mne zajímaly další podrobnosti o zvláštním světě, kde se to celé odehrává.
Vyhlídka Mrtvého koně opět dokazuje, že škatulka „sci-fi“ je natolik pružná, že pojme i texty, které jakoby do ní vůbec nepatřily. Ale proč ne, když je to napsáno takhle dobře?
Dotyk nebes nadhazuje téma náboženských sekt a nadhodil ho až na kometu, která může za dvacet let trefit naši planetu. Přesto se to tváří jako mnohem osobnější příběh o jedné a půl postavě.
Zlatavé lány jsou nejzábavnější povídkou čísla. Ostatně se odehrává v nebi, což je prostor na stránkách XB-1 či jeho předchůdce exponovaný jen výjimečně. Vtipně prokládaný pěknými seznamy, i když v závěru ten humor už notně hořkne. Pro našeho hrdinu je to spíš očistec.
Ikonoklasmus dává slovu ikona úplně jiný rozměr, než jak je chápáno v současnosti. A vystavěl na tom celou vesmírnou válku. Dobrá práce.
Optický klam jsem pořád posuzoval z pozice 2. místa v Daidalovi a pořád nechápal. Ocenil jsem to až se závěrečnou pointou, které jakoby už většině současných povídek spíš chyběly. Takže opět palec nahoru.
Malá kronika je divná (on už samotný název). Nic proti tomuto podvodnímu světu, ale mám rád povídky, které pokládají nevšední otázky. Bohužel po dočtení této mi červeně vysvitla otázka: Co tím chtěl autor vlastně říci? Odpověď neznám.
Romance podle post-lidí je krátká hříčka, která čtenáře na chvilku zabaví a pak na ni zapomene. Nic proti.
Bunkr je na svůj jednostránkový rozsah dlouhý tak akorát. Slušné, ale já už bych radši ty komunistické verze budoucnosti nepřivolával. U nás se to stalo současností. :(
Krásná návaznost: Autora Catherine Dreweové jsem si všiml při ocenění jeho povídky Kodaňský překlad (můj překlad). Ve Vyhlídce Mrtvého koně je zmíněna „kodaňská interpretace“ (překlad Jany Rečkové), což zjevně bude to samé. A je tu vyprávěn vtip o kalvinistovi, co přijde do nebe. Načež tedy následuje Dotyk nebes, na který nenavazují jen Zlatavé lány odehrávající se přímo v nebi, ale i článek Edity Dufkové v publicistické části časopisu, čemuž obzvlášť tleskám! |