Myslím si, že nová rozšířená vydání určitě nabízí něco nové hudby navíc a řekl bych, že často i úplně novou prezentaci a dojem z ní, obvykle podpořenou i výrazně lepší kvalitou zvuku. Z nedávné doby např. 2CD The Eiger Sanction od Intrady je diametrálně odlišný hudební zážitek (v tom nejlepším smyslu slova) oproti původní edici od Varése Sarabande. Co jsem tak četl ohlasy fanoušků, tak v několika případech se jim původní edice moc nelíbila a z dvojCD jsou nadšeni. Tak razantní rozdíl to je.
Pokud jde o Válku světů, tak dvojCD určitě nabídlo nový pohled na hudbu tím, že byla řazena chronologicky a dává tak výrazně jiný zážitek oproti původnímu albu, jehož řazení více dbalo na to, aby při poslechu náhodou nenudilo, i když dramaturgicky nedávalo moc smysl.
A souhlasím s tím, že hudba z Války světů patří k nejzajímavějším Williamsovým soundtrackům jeho kariéry. Za tím, co jsem o ní před lety napsal, si stále stojím:
War of the Worlds *****
- IMHO všechny 4 filmy roku 2005 byly pro Johna Williamse v jistém ohledu výzvou, ale byla to právě Válka světů, ve které se s ní srovnal zcela jedinečným a kompozicně vyzývavým až provokujícím způsobem. Není také divu, že skladatelé jako Howard Shore, Danny Elfman či Alexandre Desplat tuto hudbu uvedli jako soundtrack, který je v roce 2005 nejvíce zaujal či oslovil. Williams tentokrát zahodil své typicky vyrazné a snadno zapamatovatelné hudební motivy a stvořil velmi těžko popsatelnou hudbu, ve které dokonale vystihl ponurou, temnou, depresivní atmosféru filmu plnou strachu, hrůzy, beznaděje, paniky a boje o holý život. Williams jakoby vzal to nejtemnější z Blízkých setkání, A.I. a Minority Report, jejich temnotu a ponurost umocnil na druhou a celé to okořenil notnou dávkou hrůzy a strachu ze smrti. Výsledkem je hudba, která není ve filmu sice příliš nápadná a divák si ji téměř nevšimne, ale velice silně působí na podvědomí a dodává filmovým scénám teprve tu silnou dávku temnoty a negativních emocí. Z vrcholných hudebních okamžiků bych na prvním místě zmínil scénu na křižovatce ("The Intersection Scene"), kde Williams postupně graduje napětí z očekávání toho, co přijde. Když pak tripod začne se 'zpopelňováním' kolemjdoucích, dostává se ke slovu neskutečně znějící spojení stakátových rytmických violoncell a žestů a téměř mimozemsky znějícího crescenda ženského sboru, který vyvrcholí skoro až výkřikem. Williams navíc výborně pracuje s rytmem. Tím jakoby trhaným rytmem celou scénu útěku lidí před vraždícím strojem zpomaluje. Téměř to vyvolává dojem, jakoby lidé chtěli co nejrychleji utéci, ale nemohou, zakopávají, jakoby jim něco ubíralo energii k útěku. V okamžiku, kdy se Ray odděluje od davu a prchá skrz obchod, přidávají se tympány, hřmot žesťové sekce a podivné zvuky, které IMHO představují kráčející vše kolem ničící tripod. Další výbornou sekvencí je útěk z města ("Escape from the City") s neskutečně rytmickou směsicí smyčců, žestů a tympán, která je jakýmsi motorem, který pohání (jediné pojízdné) auto s Rayem a jeho dětmi. Jedna z nejúžasnějších akčních skladeb Williamsovy kariéry. Třetím z největších vrcholů OST je hudba ze scény na přívozu ("The Ferry Scene"), ve které Williams jakýmsi organizovaným hudebním chaosem IMHO bravurně zhudebnil paniku, která v přístavu zavládla po objevení tripodů. Vynikající je též sekvence před vynořením tripodu z vody, kdy se znovu objevuje postupné crescendo ženského sboru. Tahle skladba má navíc IMHO jedny z nejkomplikovanějších žesťových partů a leckterý orchestr by asi měl s jejím provedením velký problém. Výborná je i lehce atonální sekvence ze sklepa u Ogilvyho, sekvence ve scéně s mrtvými těly plujícími v řece, atd. Hudba z Války světů je takovým temným bratříčkem Blízkých setkání, a to kvalitativně zcela srovnatelným ;) |
Registrace nového uživatele 
