Nedávno jsem měl možnost po letech zhlédnout křišťálovou lebku, a tak i více objektivněji porovnat jak čistě filmařské nápady, tak i hudební složku s původní trilogií, než tomu bylo v roce uvedení. Musím říct, že je to snad ještě horší. Ten film se podle mně rozpadá na tolika úrovních, že to snad opravdu Spielberg nemohl myslet vážně. Stejně tak to mám i s hudbou. Všechny soundtracky k původní trilogii fungují skvěle i jako samostatná koncertní díla, která mají začátek, prostředek i konec. Zatímco hravost byla pouze doplňkem k opravdu propracovaným motivům, u těch nových jdou do popředí komediální výstupy, což není to, co bych si od možná posledního Williamsova soundtracku přál.
Ale mám za sebou druhý kompletní poslech IJ5 a musím napsat, že je přeci jen o třídu výš než lebka. Sice je zde dost hravých momentů, ale nechybí ani pořádná akce a tajemno, které není tak generické jako právě u lebky. Helenino téma je skvost!! Takhle si představuji špičkový motiv. Pořád mi poslech kazí ty citace, ale vzhledem k tomu, že byl druhý poslech výrazně lepší, je možné, že si nakonec IJ5 nakonec oblíbím. Narozdíl od lebky, které jsem nepřišel na chuť ani po letech. |
Registrace nového uživatele 
