Re: LXXIX.Alegorie blížícího se konce, ve které je zobrazena černá kočka (uprostřed), která přeběhla přes cestu nešťastnici v bílém (vpravo) a tím ji odsoudila, není už co více říct, všechna slova už jsou zbytečná a změnila se jen v rozsypané hlásky na podlaze, které přikrývá přízračný opar. Nešťastnice v bílém, v očekávání konce, nasadila netrpělivě do uší ulity mlžů jako ozvučnice, aby zaslechla včas troubení Smrti, která ji už už sahá na rameno. S napětím sledujeme další vývoj tohoto okamžiku, protože Smrt (vlevo) nemaje plic je do značné míry hendikepovaná a nevíme jak tedy zaduje na roh. Okamžik napětí podtrhuje udivený výraz kočky, která se snaží si vzniklou situaci srovnat v hlavě. |