Za soumrakuTak jsem včera večer v čase zhruba v souladu s názvem otevřel novou sbírku Kingových povídek. Úvod na téma „psaní povídek je schopnost, která se dá zapomenout“. Mám tu knihu v ruce, takže mistr snad nezapomněl.
Willa nebyla špatná, ale tep mi nezrychlila a nic zvláštního se z ní ani nevyklubalo. Jako nádražák chápu, že je lepší být v baru než na nádraží (zbytek nekomentuji, abych něco neprozradil). Jedeme dál...
Utíkej, Káčo, utíkej je o mladé ženě, která se vyrovnává se smrtí dítěte tím, že začne běhat. A hned mi to přišlo zajímavější než předchozí povídka. Čtrnáct stránek se prakticky nic nedělo a najednou bum! A dělo se toho najednou až moc. Příběh se řítí, pádí, utíká. Tohle není žádný americký jogging, ale vrcholná atletická disciplína! Jelikož je to první ze dvou povídek, které mají přes padesát stránek, dočetl jsem to skoro přesně o půlnoci. Ale zavřít to a nechat si zbytek na dnešek bych prostě nedokázal. Doufám, že tam takovýchto kousků bude víc... |
Registrace nového uživatele 
