Klubové filmy - diskusní klub na Lopuchu

Registrace nového uživatele

Návod

Kluby

Archív Lopuchu

Lopuch.cz

Což takhle
dát si Lopuch?

Lopuch.cz

Klub Klubové filmy [ŽP: 4 týdny] (kategorie Film) moderuje Šéf Lopuchu.

Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46

Malé velké filmy, nezávislé filmy, filmy ze zemí, které nepatří k filmovým gigantům, ale i díla takových mistrů jako například Fellini, Truffaut, Allen, Saura, Buñuel a další. Především o těchto filmech, které nám jsou bohudík nabízeny ve filmovém klubu na ČT, v klubových kinech nebo na nejrůznějších specializovaných projekcích, je tento klub.

DVD: Levné knihy, Půjčovna, Zóna, Nostalghia, Terryho ponožky, AČFK, Katalog filmů.

Databáze: IMDb, ČSFD, ČFN, ČF, FDb, SFD, TV, EpGuides.

Kina: Aero, Ponrepo, Světozor.

TV: Program.

Nastavení klubu

Nastavení práv

Anketa

Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 201 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


	Dudek Ale Vanda fakt byla dřív... - Můj profil (CSFD) 5.4.2009 16:26	3781
	Rád bych věděl, proč se některé anglické názvy mění v české distribuci v jiné anglické názvy :/ Ale to bychom se divili do nekonečna.


	Slarque Každý tvor má své vlastní - šílenství 4.4.2009 15:56	3780
	„České“ názvyRád bych věděl, odkud se vzal ten naprosto pitomý zvyk vytvářet české názvy jakýchkoli filmů překladem jejich anglických titulů. A to občas překladem strojově přesným, ale ve výsledku matoucím až nesmyslným. :((( Příklady: Čarlston za Ognjenku / Tears for Sale / Slzy na prodej 8 w poziomie / Horizontal 8 / Horizontálních osm (kdyžtak Ležatá osmička, vy paka!)


	Slarque Každý tvor má své vlastní - šílenství 4.4.2009 15:48	3779
	Horizontálních osmProč nezačít i tady trailerem. Rozhodně je z něj vidět, že tohle je pro změnu film, na který moc velký rozpočet nebyl. Ale nebyl celý černobílý, byly tu i barevné scény (a bylo jich dost). Barevné scény byly ovšem díky použitým filtrům nepřirozeně zabarvené do žluta a červena. Proti módním studeným modrým filtrům dost změna. Grzegorz Lipiec je amatérský filmař, který doma v Zielonej Górze natáčí nízkorozpočtové filmy už od svých šestnácti let (tedy od roku 1990). Překombinovaná, přeplácaná a přelidněná gangsterská historka je čirou radostí z filmařiny. Není postavena na vybroušených dialozích jako Tarantinovy filmy ani na efektní režii a střihu jako Ritchieho vzory. Vystupují tu drogoví dealeři, zloději diamantů v maskách Santa Clause, zkorumpovaní protidrogoví policajti, povzbuzováky nabuzení členové URNA, pracovník sirotčince prodávající dítě lesbickému páru, který má tentýž den svatbu (dotyčné nevěsty oddává katolická kněžka), arabští svědci dopravní nehody, tým připravující teroristické bombové útoky v centru města, nekrofilní zaměstnanec prosektury na speedu a řada dalších postav, na které jsem si zrovna nevzpomněl (ale dojde i na děkovačku za Oscara). To celé není (a ani nemůže být!) vypravováno chronologicky. Chvílemi to tak vypadá, pak se ovšem děj přenese zpátky k nějaké scéně, kterou už jsme viděli, ale s novými informacemi ji vidíme v jiném světle, a od ní míří dál jiným směrem, až se to na závěr definitivně zacyklí a smaže se jakákoliv možnost určit co bylo příčinou a co následkem. Ne náhodou film začíná v jednom z pokojů hotelu Deja Vu – místa, kam se budete rádi vracet. A ne náhodou si film vetknul do názvu symbol pro nekonečno. Poslední originální vtípek byl, když se přes celé plátno objevil obličej Grzegorze Lipiece, který se představil, prohlásil, že je „něco jako režisér tohoto filmu“ a požádal promítače, aby nechal film běžet až do konce titulků a ani do té doby nerozsvěcel světla v sále, protože závěrečné titulky jsou integrální součástí filmu. Dostatečný důkaz, že v polských kinech to běžně vypadá stejně jako v těch českých. Pro mne nejlepší z těch čtyř filmů, který jsem letos na Febiofestu viděl.


	Slarque Každý tvor má své vlastní - šílenství 4.4.2009 14:56	3778
	Slzy na prodejNa tenhle film mě nalákal trailer. Od toho také jsou, že? Vizuálně úchvatně stylizovaný srbský velkofilm s parádní výpravou i kostýmy, řadou digitálních i pyrotechnických efektů a plný mladých krásných žen natočil debutant Uroš Stojanoviæ. Odehrává se těsně po první světové válce, kde zemřely dvě třetiny srbských mužů. Tohle byl příběh pozůstalých žen. Hlavní hrdinky – krásné mladé sestry Ognjenka a Boginja se živí jako plačky. Toto svérázné povolání mají v rodině už od prababičky, která vybrečela místní slané jezero. Ano, v tomto filmu je spousta svérázného humoru. Pije se tu pavoukovice a kdo si vytáhne nejkratší slámku, musí do minohradu. Hlavní hrdinky shodou okolností způsobí smrt posledního muže ve vesnici a musí pod hrozbou smrti a hlídané prastarou kletbou do tří dnů přivést do vesnice jiného živého muže. A hrdinky při své zoufalé výpravě narazí rovnou na dva. Lov začíná! Příběh samotný nakonec není z nejzajímavějších, ale natočené je to opravdu výborně a autoři dokonce nepodlehli mýtu o tom, že nejdražší filmy musí být i nejdelší a zvolili příkladně střídmou stopáž (86 minut). Jenom jedna část srbského filmu je zahraniční – hudba. Tu má překvapivě na svědomí Japonec a v Tokiu byla i nahrána. Ale je výborná a nevidět to v závěrečných titulcích, ani by mě nenapadlo, že její autor je z druhé půlky světa.


	margot 4.4.2009 10:48	3777
	Já taky viděla na Febiu Synekdochu. Měla jsem vážně problém se v tom vyznat. Někdy se to, myslím, ani nedalo. Líbil se mi prvek s domem, co pořád hořel. Film, který mě letos na Fébiu vzal nejvíc, byl Den sv.Jiří. Téma o ztraceném synovi nebylo nakonec ne to nejdůležitější, ač to bylo (aspoň pro mne) silné téma. Drsné podmínky severu Ruska, ještě drsnější ruské poměry, herecký koncert... nepostrádalo to i jistou mystérii. Pro mě letos jednička. Taky se mi dost líbil další ruský film Velký lán.


	31.3.2009 00:23	3776
	Jo, do českých kin se to asi dostane, ale návštěvnost bude podle mě mizivá, je to hodně artová záležitost.


	Slarque Každý tvor má své vlastní - šílenství 30.3.2009 22:53	3775
	Na Kaufmana jsem samozřejmě taky zvědav. Dokonce už začínám věřit tomu, že se dostane do našich kin. Já ještě pojedu do Prahy v pátek. Tak doufám, že jsem s lístkama zase nepřebral a aspoň jeden film bude za něco stát. Už žádná dvojka a žádnej horor. :)


	30.3.2009 20:57	3774
	Synekdocha je geniální, ale neviděl jsem ji na Febiofestu, i když to napravím a v kině si ji dám (snad do té distribuce nakonec zavítá).


	30.3.2009 20:20	3773
	ad FebiofestNež jsem odjel na dovolenou, stihl jsem jediný film a to: Kaufmanovo Synecdoche, New York a na csfd jsem napsal: Kaufmanova fantazie prostě nezná mezí a opět mě dostal, ikdyž ne tolik jako u V kůži Johna Malkoviche nebo ve Věčném svitu. Ze začátku film vypadá jako normální příběh škaredého obtloustlého divadelního režiséra potýkajícího se s rodinnou krizí, ale s přípravou jeho nové megalomanské divadelní hry se celý film zvrtne. Musím říct, že mi bylo trošičku líto, že Kaufman tentokrát nezůstal normální a film napokračoval v realitě. Protože jsem si opravdu užíval vtipně napsané dialogy a skvělé herecké výkony Keenerové, Hoffmana a Mortonové. Pak ovšem prvně jmenovaná naprosto zmizí z plátna a sledujeme one man show zestárlého Hoffmana, který ovšem také nemá chybu. Vážně jsem ještě neviděl film, ve kterém by Hoffman nebyl výborný. Ještě bych se rád vrátil k onomu divadelnímu opusu hlavního "hrdiny", je to opravdu skvělý nápad zinscenovat divadelní hru, která je dokonale ze života, jen tam moc není vyřešený problém s diváky, ale jde přece o umělecký grant:) Kaufman se tu v postmoderním balením vysmívá všem pseudoumělcům a přitom jako by si nebyl jistý jestli mezi ně také nepatří a je z toho tak trochu v depresi. Každopádně je to zase inteligentní zábava, která vás donutí přemýšlet, když ne o existenciálních otázkách, tak přinejmenším o tom, co se na plátně sakra zrovna děje.


	Slarque Každý tvor má své vlastní - šílenství 30.3.2009 17:57	3772
	Za tři dny umřeš 2V roce 2006 natočil Andreas Prochaska první rakouský příspěvek do žánru slasheru. Skupinka středoškoláků dostala titulní esemesku, chvíli to považovali za blbý vtip a pak je někdo začal likvidovat... Film vydělal... O pár let později žije jedna přeživší postava ve Vídni, kde ji události u jezera Ebensee nejdříve připomene novinový článek a pak přijde na mobil podivný hovor. A tím je tentokrát s mobily konec. Esemeska žádná, natož zase ta samá. Ostaně proč by každý slasher musel pitomě oživovat padouchy zlikvidované v předchozím díle, že? Režisér se snažil pokračování co nejvíc vizuálně odlišit, takže ho přenesl od letního jezera Ebensee do sněhem zavátého zimního Tyrolska. Právě sem – na osamělý horský penzion, vedený značně sociopatickou rodinou (matka a tři dospělí synové) dorazí hlavní hrdinka. Následující vybíjená je vlastně slasher naruby: hlavní hrdinka postupně brutálně likviduje místní psychopaty. A nakonec přijde (ne)překvapivá pointa. To záleží na tom, zda divák viděl první díl až do konce. Pokud ano, překvapit by ho neměla. Ona pointa totiž vychází z poslední scény jedničky. Tedy ze scény, která přišla po jejích závěrečných titulcích. Za sebe dodávám, že mě po těch pár letech předchozích devadesát minut natolik zblblo, že mi to taky nedocvaklo. Tedy bod pro autory. :)


	Slarque Každý tvor má své vlastní - šílenství 30.3.2009 17:13	3771
	Mně se právě jednička zdála dost povedená. O půlnoci ve Varech se zřejmě dá usnout u ledačeho... :)


	Dr_Bilo Nevím, kdo bohům prádlo pere. - Vím, že špínu z něj pijem my. 30.3.2009 16:20	3770
	Já se přiznám, že sem usnul ve Varech už u jedničky...


	Slarque Každý tvor má své vlastní - šílenství 30.3.2009 16:10	3769
	Vyšetřování nočních můr 2Velké zklamání. Žádné příšery, žádné brutální vraždy, žádná agresivní zvuková složka, skoro žádné napětí. Zato natolik metafyzický konec, že nemám ránu, jak to vlastně dopadlo. :( Párkrát se tu objevil typicky japonský duch (bílý obličej, dlouhé černé vlasy) a zmizel dřív, než mohl někoho vystrašit. Kdyby tam asi dvakrát neprošel zástup duchů z havarovaného školního autobusu, byl by film bez jediné kapky krve. Zkrátka, zatímco hlavní hrdina byl v jedničce takovou nadpřirozenou součástí detektivního pátrání, ve dvojce se noční můry zdají jemu samému a jsou to noční můry z jeho dětství (možná proto nechávají dospělého diváka naprosto v klidu). A protože vstoupit sám sobě do snu nezvládá, je tam ještě paralelní linie se středoškolačkou, které se zdají noční můry o její spolužačce. Ano, nejděsivější postavou má být Japonka, nervózně cvakající mikrotužkou. Kdyby to aspoň vypadalo, že si autor dělá srandu... Takhle to spíš uspávalo. Takže to dopadlo tak, že se mi víc líbilo pokračování rakouského slasheru než film, na který jsem vlastně do Prahy jel.


	29.3.2009 22:00	3768
	Slarque [3766]: Jaká je prosímtě ta dvojka Akumu Tantei, ideálně ve srovnání s jedničkou?


	29.3.2009 17:06	3767
	Tak zrovna filmy, které jsem jmenoval v závorce, mají opravdu dobrý dabing. :)

[ 201 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


(c) 2001-2011 Lopuch.cz Kontakt