Vrahové mezi námiDie Mörder sind unter uns, Německo, 1946, festival Der Film
Tak jsem se zašel podívat na první poválečný německý film. Jaro 1945, trosky Berlína. Do nich po pár letech strávených v koncentračním táboře přijíždí dívka Susanne. V jejím předválečném bytě už ovšem bydlí někdo jiný – bývalý chirurg, v současnosti ukázkový opilec, dr. Mertens. Protože byt má dva pokoje, zůstávají v něm oba, každý v jedné místnosti. A my postupně zjišťujeme, že doktorův traumatický zážitek z války má na svědomí jedna důstojnická svině, která v současnosti vlastní továrnu, její rodina si žije jako prasata v žitě, má ukázkově zařízený byt včetně nových skel v oknech a vůbec ji nenapadne, že to co prováděla za války, bylo zvěrstvo. Vezme hlavní hrdina revolver a půjde zjednat spravedlnost? Ne, nechá ho zavřít a spravedlivě odsoudit!
Jinak to skoro vypadá, jakoby hlavním hrdinou byl samotný Berlín (i když na jménu nezáleží, podobně zničených měst musela být v Německu spousta). Všude pouze trosky, suť, zbytky zdí, stojící domy bez skel v oknech a s popraskanými zdmi (což je vidět prakticky ve všech interiérech s výjimkou továrníkova bytu). Kulisy k nezaplacení.
Po technické stránce film působil ještě starším dojmem. Hudba mi hned v úvodní scéně evokovala hudební doprovod k němým filmům, na ně jsem si vzpomněl i když představitel dr. Mertense přehrával buď opilost nebo trauma z války. Ale jinak je všechno funkční a na svém místě. Ke konci došlo i na dramatický flashback, kdy konečně vidíme, co se vlastně v jednom polském městečku stalo na štědrý večer roku 1942 – a o Vánocích roku 1945 také vrcholí samotný film.
Jako správný rejpal jsem si říkal, jestli hlavní hrdinka není zbytečně krásná na někoho, kdo se právě vrátil po pár letech z koncentráku. Ale ani mi to nevadilo. ;-) Také „spravedlivý“ konec trochu otupil ostří toho, co film říkal (svině se mají vždycky nejlépe, bez ohledu na to, jaká je doba), ale chápu, že Němci nechtěli hned po prohrané válce ještě prohlubovat depresi. Naopak, potřebovali věřit tomu, že vše má nějaký řád.
Na to, že je to také první východoněmecký film, tu překvapivě absentuje jakákoli propaganda či ideologie. Ano, hlavní padouch je továrník, ale vzhledem k ději mi to dává perfektně smysl. Nebudují se tu žádné světlé zítřky (a kromě hlavní hrdinky skoro všichni vypadají, že o to ani nestojí). Podtrženo sečteno, zajímavý archivní kousek. |
Registrace nového uživatele 
