Nora Madisonová: Larisa a Dlouhověcí
Ivana Bilková - larisabooks 2014
Velký plus dávám za obálku, ale to je jediná pozitivní věc.
Vypsat věty, které by nezněly divně, by bylo jednodušší. Celý příběh je směska různých věcí, které autorka někde přečetla/viděla, což by se dalo snést, kdyby měla nějaký děj, kdyby postavy nebyly ploché a kdyby dialogy nebyly úplně hloupé a kdyby to mělo aspoň jakous takous logiku.
Víme, že je hrdinka blond a krásná, proto není nutné začínat každou větu slovem „blondýnka, světlovláska, světlovlasá dívka“ apod., popř. „brunetka“, když nejde o ni. Taky opakuje myšlenky. No... myšlenky je silné slovo.
Co jsem nepochopila
a) na s. 21 spadne na hrdinku málem cihla. Její kamarádka Alice se podívá nahoru, zatímco Larisa ukazuje na temné místo v parku, kde stojí nějaký chlap
b) čekala jsem, že pokud sedmnáctiletá odejde z domu (byť na to potřebovala dva pokusy, protože při prvním si nevzala žádné věci), že ji třeba bude někdo hledat. Ale ne
c) na s. 23 se hrdince „pomalu vracely vzpomínky na daný den před sedmy lety“, který se podle prologu odehrál před pěti lety. Ale co je to proti věčnosti, zvláště v tomto případě
d) „Nic tepelně upraveného.“ Netýká se čaje, na který chodí ke své kamarádce (s. 79, 17, 20)
e) používá divná pojmenování - chlapec, kterému je bratru 800 let, 21letý kluk je „svobodný mládenec“, dívkami míní Larisu, které je 17 i Alici, které je bratru 5000
f) s. 87 „na klíně neklidně žmoulala malou kabelku“. Do které na s. 85 „nabalila mobil, peníze a láhev vody“
g) zrzavá milenka knížete bývala kdysi krásná, ale teď je tlustá a otravná, zatímco všem ostatním se zdá být atraktivní
h) s. 127 Pomalu začal nápis luštit. (...) Pacis Libri. Zvláštní, pomyslel si. Zavzpomínal, co si z latiny pamatoval Libri znamená kniha. Pacis, co to jen mohlo být? Vrátil se do chalupy, přisedl k notebooku a otevřel si překladač. Je zjevné, že se studiem latiny to nebude tak žhavé. Ale oceňuju, že dokáže mít v jedné ruce pizzu, v druhé vzácnou knihu a ještě psát na notebooku. Nebo možná nemá problém s upatlanou klávesnicí. Latinu měl při studiu historie jako povinný předmět. Teď byl vděčný, že na hodiny chodil pravidelně. Jednou bral do ruky knížku, pak zas hledal latinská slovíčka na internetu. A tak stále dokola a dokola. (...) Latina sice byla archaická, přesto dokázal bez větších potíží přeložit značnou část. Se slovníkem na internetu jde přeložit i finština
i) s. 128 starou knihu nazývá „knížečkou“ a hrdina ji nesl pod paží. Jestli ono to nevypadlo trochu směšně. Tuhle knihu taky profesor stěžil „jako oko v hlavě“ = tedy měl ji zaprášenou v zadních policích knihovny na univerzitě a dal ji prvnímu, kdo se ho zeptal na dlouhověké
j) s. 132 Nikdo se neozval, proto jedním klikem rozeslal zprávu všem adresátům do celého světa.
Alek se nestačil divit.“ Email je v roce 2013 vskutku převratná technika
k) Dlouhověcí se rozhodli zasvětit i Aleka. Proč? Protože vlezl do dveří jejich srubu v lese
l) Larisa je nejcennějším pokladem na světě, přesto je krutě uvězněna - chodí na procházky k bráně a Alek ji dostane z domu více méně jen tak mimochodem
m) s. 156 nejsem si úplně jistá, jestli je přes staženou kápi možné vidět „zelené oči“. Oči viděla, ale obličej ne a proto ho hned nepoznala. Hlavně, že se mu pod mnišským rouchem napínaly svaly
n) v nepoužívaném podzemí chodbě bych čekala spoustu věcí, ale „staré větve?“
o) s. 168 „Musíme to přeskočit,“ dodal a pohledem si měřil propadlinu.
„Vždyť je to dobrý metr! To neskočím!“ To bych skočila i já. A v lodičkách. Metr se dá i překročit (no jo, vyzkoušela jsem to. I snožmo to jde). Ale hrdina tomu dal na frak: Přistál na druhé straně. Bohužel dopadl tak nešťastně, že se od kraje odlomilo několik kamenů a popadalo dolů do vody. Tím se průrva zvětšila nejméně o půl metru. Hrdinka to chce dát bez rozběhu, ale kámen se drobí. Naštěstí třeskutě inteligentní Alek najde v podzemí „kus starého stromu“. Neodvažuju se domyslet, kde se tam vzal a proč nebyl trouchnivý. Ale když éterická hrdinka přešla: Dřevo zaskřípalo, přelomilo se v půlce a spadlo dolů.
p) s. 172 ...zpocené tričko se mu lepilo na vytrénované tělo... Kdy si svlékl kutnu?
q) s. 177 je rozumné „prolévat“ vodou člověka v bezvědomí?
r) na s. 194 by už Larisa IMHO neměla mít mobil, když jí ho zabavili na s. 141
s) scéna na Vyšehradě. Bíle: Zlí „černí“ střelí Larisu a pak se pustí do ostatních dlouhověkých. Ti se jen brání, ale neútočí, protože jsou pacifisté a občas se jim povede nějakého zlého odzbrojit. Naštěstí se tam objeví policie, která dlouhověké i „černé“ dojme tak, že se černí nechají zatknout. Proč policie nezatkla i dlouhověké a co popř. dělali odzbrojení černí mi není jasné. Nějaká mrtvá je nezajímala. A navíc s. 204 Nad ní to zasvištělo a zazněl výstřel. Larisa vykřikla a stočila hlavu. Pak se její mladé tělo skácelo k zemi. s. 206,207 Ale nebyla to Larisa, milé děti, byla to Kate, která před ni „skočila a zachytila kulku svým tělem.“ Naštěstí po obřadu ji Larisa dokáže oživit. Ale k tomu nedošlo, protože po obřadu přechází plynule do Agharty a Kate neřeší. * Ale třeba ji šoupli někam do ultra moderní lednice ve srubu v lesích
t) ad obřad samotný - všichni se sjeli na Vyšehrad, ale když to tam nevyšlo, tak to udělali v Beskydech, v podstatě za rohem svého domu
u) že si hrdinka dokáže přidržovat oběma rukama sukni a ještě si prohlížet nehty na rukou mě už ani nepřekvapilo
v) a tohle je zlatý hřeb večera. s. 216 „Toto,“ znovu vztyčila svou ruku s malou amplukou, ve které se třpytil zlatý prášek, „toto je nebeský prach, který se vytvoří, když osvícená duše v momentu své pozemské smrti projde nebeskou bránou. Na místě, kde osvícený člověk zemře a opustí své tělo, zůstává jen po několik minut, pak zmizí. Musí se rychle sesbírat a správně uchovávat. (...) A právě tento modrý nebeský prach jsem sesbírala ihned po Larisině smrti v koncentračním táboře, kde jsem byla s ní.“ Jak přesně ho sesbírala a uchovávala v koncentračním táboře?
w) s. 218 ...jedním nádechem sfoukli planoucí louče. No vida.
Korektura není žádná + autorka má problém s jí/ji a neumí používat dvojtečku. Taky jsem nepochopila, proč je v tiráži uvedeno „Dlouhověcí“, když v celé knížce používá malé d.
s. 23, 82, 84, 91, 101, 123, 128, 131, 143, 163, 173, 186, 201, 213, 215, 217, 218, 221 |
Registrace nového uživatele 
