Igor Vasiljevič Saveljev a kol.: Vražda velkého vůdce : historická detektivka : kdo není slepý, vidí
Naše vojsko 2010
Už dlouho jsem se tak nepodivila.
V úvodu se píše: Svaz rusky píšících autorů v ČR nesdílí názory autorů této knihy a rovněž nesouhlasí s jednotlivými částmi jejich literárního stylu. A to ne proto, že by autoři přišli s nějakou kontroverzní teorií, ale zjevně proto, že jde o demagogickou propagandu. Originál vyšel v roce 2006, stylem je mezi lety 1930 a 1955. Kniha je určena mladému čtenáři a vydavatel už v úvodu připravuje čtenáře na to, že autoři nekriticky Stalina milovali. Což by mi tak nevadilo, jako styl - Ty, rádobysoudruhu XY, ty jsi kurva bo si dovolíš říct o velkém vůdci tohle a tohle. Styď se.
Čekala jsem víc než rudý Stalinův Mein Kampf.
Záměrem autorů bylo: Naším úkolem není ospravedlňovat J. V. Stalina, to mu není zapotřebí. Naším úkolem je ukázat skutečného Stalina, sejmout některé roušky tajemství jeho života pod hromadou lží a zločinů hanobitelů jeho jména.
Mezi autory je mnoho odborníků, „kteří po určitou dobu neodhalili svá jména“. Hm.
Kdo by to byl řekl, že Stalin se „s pochopením a výjimečnou pozorností“ zajímal i o všechny další potřeby Ruské pravoslavné církve. Nedivila bych se, kdyby autor trval na tom, aby byl svatořečený. A v žádném případě nebyl antisemita.
Odvažuju se tvrdit, že za života většiny diktátorů se v oficiálním tisku objevovaly chvalozpěvy (ať upřímné nebo ne).
Navíc jsem nepobrala myšlenkové veletoče (zabalené do komunistické rétoriky), kdy je X na jedné straně kurva a na druhé čestný spolupracovník velkého Stalina a hanba jeho synovi, který napsal takovou pomlouvačnou knihu a který nic nepochopil.
Autorům vrozená slušnost brání používat slovo „kurva“ a používají místo toho měkký znak z azbuky - a těch měkkých znaků je tam pomalu víc než spojek.
Za události roku 1917 nemohl Mikuláš II. svojí politikou nebo kolo dějin, ale „slabost a nedostatečná zbožnost Ruské pravoslavné církve“.
Začíná rozhovory, popř. oslavnými esejemi na téma Stalin - většinou od církevních autorů.
s. 25, 26
Otázka: Byli však skutečně vinni z těch zločinů, z nichž byli obviněni? Nebyli rovněž nevinní mezi postiženými?
Odpověď: Je nepochybné, že mezi zastřelenými duchovními, mezi těmi, kteří seděli v táborech, bylo mnoho nevinně odsouzených. Avšak všeobecně nevina těchto lidí se musí částečně hodnotit podmíněně. Protože nikdo neodvolal formulace Starého zákona, v nichž se praví, že až do třetího a čtvrtého pokolení musí potomci pykat za špatné činy svých předků. Ti, kteří byli nevinní, byli přijati v království nebeském. (...) Jestliže někdo z nevinně zastřelených, z duchovních, metropolitů, arcibiskupů a mnohých další, jestli někdo z nich dostal mučednický věnec, to je ten kvas, z něhož může vzejít těsto našeho rozvoje. A to je Stalinova zásluha. (...)
To, co se dnes zdá nevinností, může být hodnoceno jako hrozné provinění před lidem, před Bohem a před Stalinem také. No vida.
Navíc lidé naslouchají šumění větru, aby zjistili, jestli se náhodou Stalin nevrací a počítají dny do jeho příchodu. Podobnost s Ježíšem je čistě náhodná.
Důležité je uvědomit si, že zatímco Stalin dělal čistky coby dobré skutky (pokud je tedy vůbec dělal), Chruščov a spol., kteří dělali totéž, byli jenom zločinci.
s. 55
Čtenáři, pamatuješ 20. století? Jestliže nepamatuješ, pak určitě víš, co se stalo na tomto světě v minulém století. Co si dějiny lidstva odnesly z tohoto století? Jaké události, ideologie a nakonec jaká jména zůstala v paměti každého občana?
Hm, mě jako první napadl Hitler. No nic.
Nechápu, proč se překladatel doc. ed doc. PhDr. et RNDr. Otto ZWETTLER, CSc. ve svých poznámkách opakuje (např. Ježov s. 41, 75) nebo proč poznámku nepřidá při prvním zmínce o dotyčném. A v bibliografii, doplněné speciálně pro české vydání, cituje 2x sám sebe. Zatímco knihy zmíněné v textu bibliografie opomíjí. Nicméně mi svými poznámkami ušetřil čas, protože některé lidi bych si musela vyhledat.
s. 91
Je všeobecně známo, že za války bylo vyhlazeno více než milion Židů. (já žila v domnění, že 6 milionů. Ale je fakt, že 6 je větší než 1)
V lékařské konspiraci jsem se ztratila. A to nejen v lékařských termínech.
s. 129
Jestliže srovnáme oba citáty, dospějeme k závěru, že od Malenkovova telefonátu v 11 hodin večer 1. března Chruščov určitě věděl, kdo je u Stalina, jenž v sobotu 28. února, byl v dobré náladě a zdál se být zdráv, nastal konec „již ráno.“ To znamená, že nikoli v 11 hodin večer 1. března, ale již dříve věděl Chruščov o úmrtí J. v. Stalina. Odkud?
A Stalin nám umřel 5. března ve 21.50 hodin. ???
Syn Beriji použil (pro autory nepochopitelně) ve své knize nesmysly, které o Stalinovi řekl Ch. de Gaulle - s. 153, 154 Za patnáct hodin rozhovorů statný, moudrý muž by mohl pro sebe získat o Stalinovi něco serióznějšího. On však podle našeho názoru není vůbec psycholog, tento generál de Gaulle. Čím se vyznamenal? Zúčastnil se první světové války? Nu a co? Nejen on sám se zúčastnil. (...) Můžeme pokračovat dále, avšak nic zvláštního o životopise de Gaulla nenajdeme. Jako u generála nic kromě nevymáchané huby nevidíme. Nebýt vítězství Sovětského svazu a Spojenců ve druhé světové válce, nedosáhl by generál ani té nepřesvědčivé kariéry ve srovnání se Stalinem na sklonku svého života. Chápeme, že pro de Gaulla je ponižující, že zcela nevojácký Stalin se stal jedním z největších vojevůdců všech dob a národů. (...) de Gaulle se svou nevymáchanou hubou jim nesahá ani po kotníky!
Což autorům nebrání, aby „Místo závěru“ na s. 294 jako prvního citovali právě de Gaulla.
Ale světlou památku Beriji budou bránit proti všem.
Ztrácela jsem se v tom, kdy autoři ještě citují z knih a kdy přecházejí ke svým myšlenkám, aby se plynule zase vrátili zpět.
Došlo i na Beriju a jeho vztahy k ženám.
Rozhodně je pomluvou, že by je znásilňoval a unášel, samy mu lezly do postele. Navíc opakovaně. A když je někdo dobrý v tom, co dělá, je to více méně jeho povinností.
Také měl techle mechtle s manželkou pomocníka vojenského atašé amerického velvyslanectví, spolupracovníka CIA. Ale neměl ani podezření čí manželkou je. Že by?
Taky je důležité, že to dělal jen s ženami, protože za homosexualitu by ho odsoudili.
Toto mě fakt pobavilo:
s. 185
„Když byl Berija na služební cestě na Kavkaze, měl chaotické pohlavní kontakty s prostitutkami, jejich výsledkem byla nákaza syfilidem.“
Jestli je informace důvěryhodná, pak to hodnotíme jako nehodu. Spěchal, byl příliš zavalen prací, příliš zatížený, napomáhal růstu obyvatelstva SSSR v souvislosti s ohromnými lidskými ztrátami v době hrdinské války sovětského lidu proti fašistickým okupantům.
Navíc Stalin a Berija jsou „naši nadaní vědci a skvělí rozvědčíci“. No vida.
A zatímco Berija byl úžasný a významně se podílel na výzkumu atomové bomby...
s. 178 „Pod bezprostředním vedením Beriji byla v Sovětském svazu vytvořena atomová bomba, připravují se zkoušky s vodíkovou bombou...“ Což je obdivuhodné. Na druhé straně Chruščov, který v jeho bohulibé práci pokračoval, byl ten, „na jehož naléhání podepsal ministr obrany rozkaz o uspořádání mimořádných cvičení. V podstatě to byly zkoušky atomových zbraní na živých lidech.“
K čemuž by za Beriji nedošlo.
s. 186 Tohle jsem taky nepochopila.
V roce 1954 (do druhé vraždy J. V. Stalina) se Landau stal Hrdinou socialistické práce.
s. 228 pane Rodzinský Míněn Radzinský, který taky chudák dostal svůj díl žumpy. Nejsem si jistá, jestli jde o překlep nebo o záměrné komolení jména.
Taky se dozvíte, že nejhorší jsou badatelé, kteří pátrají v archivech, bo to značí, že nemají svoje myšlenky.
Překvapivá pro mě byla informace, že za Stalina byla sloužena zádušní bohoslužba.
Od s. 254 rozebírají průzkum veřejného mínění na téma Stalin. A bez zbytečné skromnosti: Jak lze usoudit, komentáře jsou zbytečné, neboť po vydání naší knihy vás bude alespoň nikoli 45%, ale 62%. Pěkný výsledek! A dál už sčítají kladné odpovědi a ty, kteří neodpověděli. A naši celkem 60%. Prostě a jednoduše - Vyhráváme, ale Němci postupují.
s. 281
Nejnižší životní úroveň v SSSR po letech 1921-1922 byla v letech 1946 až 1947.
Jaké byly v ruce 1947 ceny (rok peněžní reformy) základních potravin a spotřebního zboží a jaké byly za šest let (v roce Stalinovy smrti), je zřejmé z následující tabulky na straně 280.
Tabulka je sice na s. 282, ale co je to proti věčnosti. Stalin byl generálním tajemníkem 1922-1952 a premiérem 1941-1953. Takže o čem svědčí to, že v roce 1953 byly potraviny levnější než v roce 1947? IMHO o ničem.
s. 306,307 [Milovan Džilas o Stalinovi]
Měl vynikající paměť: bezchybně se orientoval v charakteristikách literárních postav a reálných osob, i když časem pozapomněl jejich jména, pamatoval si množství okolností, komentoval silné i slabé stránky jednotlivých států a státníků.
s. 91,92
Takže ti, kteří se dnes pokoušejí vylévat špínu na jméno velikého Stalina, se musí zamyslet, kdyby nebylo Stalina, neměli by ani možnost se zabývat touto špinavou věcí ve vztahu k velké osobnosti, a žili by vůbec! Vylévat špínu může jenom ten, v kom ta špína je a předpokládáme, že zabývat se tím ve vztahu k J. V. Stalinovi mohou pouze nevděční idioti, protože normálnímu člověku je vždy vlastní vděčnost a ušlechtilost.
Což autoři dokázali ve svém tolerantním díle. Aplikována sama na sebe - samu sebe popírá.
Nezbývá než skončit slovy klasika: „Zabili Kenyho, parchanti!“ A konstatováním, že 2 + 3 je 5. Ale může to být 4 i 6. |