Jarmila Dědková: Sonáta pro Pavlu
Víkend 1999
Už na s. 7 mi došlo, že to bude příběh ze života.
„Umyj nádobí, Míšo,“ zaprosila teta (...)
„Já je umyju,“ nabídla se Pavla.
Je patetická a nudná. Kromě drog a terorismu tam nacpala snad úplně všechno - povodeň, domácí násilí, alkoholismus, nezaměstnanost, rakovinu, smrt, pohřeb, rozvod, anorexii, mrtvá zvířátka, Vánoce... a do toho nepochopená trubka.
Hrdinka stojí jako telátko a vyjeveně se dívá na svět, který jí ubližuje. Ale trpí hrdě. Trpí ráda. A je na facku (jak s oblibou říká moje kolegyně).
Navíc nás hrdina vysokoškolák zklamal, protože sice jsme věděly, že již měl známosti (3), ale že si nedokázal uchránit věneček... hanba mu! Nezachránilo ho ani to, že měl vlasy jemné jako chmýří, béžovou balonovou bundičku a tenisky s akvárkem. A štětičkové řasy, jak si hrdinka všimla na každé druhé straně.
Proč šel chudý student koupit růži pro babičku k narozeninám do luxusní restaurace? Kromě toho, aby tam potkal hrdinku, které slíbil, že si ji „najde“, když nebylo nic jednoduššího než si vzít adresu nebo jiný kontakt. Ale byl to chlapec z Brna, takže měl jistě nějaký plán.
s. 43 Když urazila další kilometr, potkala lavičku. Až tak?
s. 71 byl hrozně pěkný, určitě daleko víc jak o prázdninách... Co je to za větu?
s. 107
Měla dobrou náladu, dokonce byla i trochu namalovaná a odpoledne stihla holiče - Pavle to právě dnes připadalo nevhodné - Míša má světobol a její matka se usmívá namalovanou pusou a vůbec ji nenapadne, že není něco v pořádku.
Naštěstí aspoň hrdinka byla vskutku empatická. Když se jí sestřenice svěřila, že otec odehnal jejího chlapce, podpořila ji ze všech svých chabých sil:
s. 105 „Rozmyslí si to,“ namítla a napadlo ji, že má po cvičení. Chudák Janáček, jak k tomu přijde!
s. 61 Jsou na tom rodiny daleko hůř. Někteří přišli úplně o všechno. O dobytek, o dům, o členy rodiny. Nechápu, proč zvolila toto pořadí.
s. 110 zapila bramborák čajem To je dost nechutné.
s. 193, 194
Lenka jich sní pět a zároveň s posledním soustem usíná. Ani Pavla dlouho neponocuje. (...) „Pavlo,“ šeptne maminka a vystrčí ruku z peřiny, aby sáhla na její tvář, „není ti něco? Meleš sebou dvě hodiny!“ (...) „Prosím tě, už spi. Nebo chceš prášek?“ Je normální nabízet šestnáctileté holce prášek na spaní?
s. 195 Bude muset vejít dovnitř a zeptat se vrátného, zda již Viktor Plachý opustil ústav. Tedy školu. Tohle bych chtěla vidět.
Místo vynechaného řádku s oblibou používá „--“, pokud řádek vynechá „-“ , což je otravné.
Také hojně používá „!?“ a „!“. Začala jsem počítat na s. 69:
!? 54x
! 216x
s. 7 raděj
s. 62 chlebičků
Kdo je na to líp připravený, než ty
s. 64 „To je od tebe hezké, Luďku, Pavlínko, viď?“
s. 67 Připomínali jí loutkové divadlo: usmívající se teta, galantní strýc, personál, zlomený v pase.
s. 173 vile,stalo
s. 199 zůĚstává
s. 180 Betty Mac Donaldové
s. 202 Bety McDonaldovou
otazník - s. 167, 215, 216 (2x)
|