Marietta Šagiňanová: O dvou sestrách a pohádkové Zemi démantového třpytu
Státní nakladatelství dětské knihy 1959
Asi jsem to nepobrala. Je hezké, že autorka miluje děti a náš lid, ale přišlo mi to jako zápisníček narkomana.
Není mi jasné, na co si tatínek stěžuje - je doktor, mají krásný velký byt, služky, jedí na stříbře, jak praví klasik atd. Kdyby žili v obecní pastoušce, tak bych to chápala. Ale takhle?
Nicméně nakonec všechno dobře dopadlo - car dostal na frak a Ivan Ivanovič pomohl Máše napsat velkou knihu o vodní elektrárně, která ozářila elektrickým světlem tmavá města a vesnice, kde se dříve svítilo jen petrolejovými lampami.
V doslovu je zmíněno jen to, že tatínek krátce po revoluci zemřel, a jak byl Mášin život pod rudou hvězdou plný samých pozitiv a sociálních jistot. Jen by mě zajímalo, jestli jim nechali ten velký byt.
Doslov: Otec, matka a obě holčičky žili ve velkém a pohodlném bytě, měli služebné a každé léto trávili na venkově. Doktor Šagiňan měl dobré postavení, ale srdcem byl na straně dělníků a považoval jejich požadavky, které předkládali továrníkům, za spravedlivé. Proto ho carská policie měla v podezření a tajně ho sledovala, aby zjistila, s kým se stýká. Otec musil být velmi opatrný, ale přesto tajně léčil nemocné revolucionáře, kteří se skrývali před policií a nemohli se obrátit na neznámého lékaře. (...)
[autorka] Byla z těch ruských spisovatelů, kteří z celého srdce uvítali Říjnovou revoluci. Psala teď ve svých nových povídkách a románech o úžasných změnách, které kolem sebe viděla. Ve svém velkém románu „Hydrocentrála“, který byl také přeložen do češtiny, líčila stavbu vodní elektrárny v Arménii, a především tvůrčí poměr nadšených budovatelů k práci a naproti tomu vypočítavý a výdělečný vztah k práci u lidí, kteří patřili minulosti. (...)
„Po cestách pětiletky“, „V sovětské Arménii“, „Ural pracuje pro obranu“ - to jsou názvy některých z jejích poutavých a poučných cestopisů.
|