Diana Palmer: Pán pouště
Černá růže 3/01
Opět budu prozrazovat.
Tohle není děj, tohle je generátor náhodných čísel. Neschopnost udržet myšlenku a myšlenku opustit dotáhla k dokonalosti.
Navíc hrdinka je úplně pitomá. Jedině tím se dá vysvětlit, proč tak vzdychá po hrdinovi, kterému nepomůže ani vzhled ani celé pouštní království.
s. 9 Každá měla jen tašku na kolečkách. Docela rozumně se rozhodly nebrat si na cestu moc věcí, aby nemusely čekat ve frontě na zavazadla
Vzhledem k tomu, že jedna z nich tam jela pracovat jako osobní sekretářka šejka, tak to zase tak rozumné řešení nebylo.
s. 28,29
„...zaslechla jsem něco o šejkových perverzních sexuálních choutkách...“ (...)
„Senátor Holden prohlásil, že tyhle pomluvy rozvířil on sám, aby ochránil manželku Pierce Huttona před jejím nevlastním otcem. Šejk prý se z rozchodu s Brianne Huttonovou nikdy nevzpamatoval.“
Tyhle „pomluvy“ byly venku dávno před tím, než Phillip vůbec Brianne potkal. Navíc „rozchod“ je silné slovo, nikdy spolu nechodili, i když to tak celou tuhle knížku vypadá.
s. 46 „Nezdržuju vás ale od nějakého důležitého pracovního jednání?“ (...)
„Na dnešek ani na zítřek nemám nic důležitého,“ ujistil ji.
s. 60 „Je mi moc líto, že musím přerušit naši prohlídku města, ale tak jako tak bychom museli za chvilku skončit. Odpoledne mám ještě jednu pracovní schůzku.“
s. 85 „Večer mám ještě jednu obchodní schůzku.“ (...)
„Ale ne moc brzy. Mám pracovní snídani.“
s. 69 „Já vím, že jsem strašně pragmatická.“
s. 67 „Ať se děje cokoli, jednou se to určitě napraví. Uvidíte. Musíte hledat zázraky, jinak se nestanou, Phillipe.“
s. 77 „Měl jste nehodu?“ (...) „Ano,“ řekl zdráhavě.
s. 41 „Nehoda, když jsem byl mnohem mladší,“ řekl na rovinu.
s. 88 se probudila v pět hodin ráno a už nemohla usnout. Vstala, oblékla si (...) a připnula si ledvinku. Přecházela pak po pokoji a dívala se na televizi, dokud konečně nenadešla ta chvíle, kdy se mohla vydat na snídani.
Hodiny chodila po pokoji s ledvinkou?
s. 74 „Pojďte, dnes prý mají vystupovat břišní tanečnice z Argentiny,“ dodal s uličnickým úsměvem.
A byla z toho mexická zpěvačka (s. 75). Dost pochybuju, že by byl hrdina tak vtipný, spíš DP opět neudržela.
s. 90 „Číšník jí nalil do šálku kávu a zeptal se, jestli si nedá také něco k jídlu. S nesmělým úsměvem přešla k tabuli a naložila si na talíř ovoce a rohlíky, což byla skutečně velmi netradiční snídaně. Netradiční je zjevně velmi subjektivní pojem.
s. 89 Apaticky zvedla kousek žlutého melounu.
Kde ho vzala?
s. 95 „Co se vám stalo, že jste tak zahořklý?“ zeptala se nevtíravě.
Nevtíravě?
On: Jde ti o život, nikomu nevěř a s nikým cizím nikam nechoď. Jo, a zítra jdeme na výlet do muzea.
Ona: Chi chi, jujky, ten je ale krásný.
A prohání se kolem v limuzíně „s otevřenými okénky“ (s. 125).
s. 112 „Daryl se mě jednou nebo dvakrát dotýkal a já to tolerovala, ale popravdě řečeno, moc se mi to nelíbilo.“
s. 72 Gretchen si velice považovala těch několika ukradených minut s ním, jeho polibky a laskání ji uchvátily.
s. 125 „Jeho doteky se mi ošklivily...“
s. 122,123 Hrdinův trudný osud jsem nepochopila.
„Vyrostl jsem jako otrhaný pouliční žebrák v Bagdádu (...) Když můj otec odjel do Iráku, údajně na státní návštěvu, svěřil mě do opatrování jedné staré chůvě. (...) Posílala mě žebrat o jídlo. Kdysi bývala služkou u mé matky. Utekla od nás poté, kdy moje matka zmizela. Bála se, aby ji můj otec nezabil za matčiny hříchy.“
Takový obrácený hrabě Nikolič. Takže služka utekla, protože se bála a pak jí otec svěřil svého jediného syna? A to je s sebou vzal do Iráku a tam jí ho svěřil? Neměla by se chůva přinejmenším bát, že ji vládnoucí šejk najde a obviní za únos svého syna? A pak hrdina získal skvělé vzdělání. Ale není to tak důležité jako jiskry, které hrdinka v hrdinovi probouzí a se kterými on už jaksi nepočítal.
s. 124 mu přitiskla ruku na bílou košili pod sakem a nehty zabořila do jemné látky. Pod ní pocítila jemnou kůži. Přes košili.
s. 125 Byla si jistá, že má určitě hruď zarostlou. Pod látkou jasně cítila jemný polštář.
Tak jemná kůže nebo chlupatý hrudníček?
s. 130 „Nosí všechny ženy ve vaší zemi závoj a žijí odděleně od mužů?“
Ale o tom jsme již hovořili, Plho.
s. 117,118 „Ženy mají volební právo a jsou na mužích finančně nezávislé. Muslimky, které nosí aba a hojab, se k tomu rozhodly samy, bez jakéhokoliv nátlaku ze strany vlády. Mám ve svém kabinetu ministryně ... zaměstnávají ženy ve funkcích výkonných pracovníků.
s. 153 A hned po přistání dostala od hrdiny hijab. „Musí to být (...) je mou povinností respektovat všechny její tradice.“
s. 151 „Kdyby ses stala objektem senzačních klepů v paláci, znamenalo by to pro mě ponížení a pro tebe zostuzení. Můj otec by mi usekl obě ruce (...) Je neuvěřitelný pedant, co se týká tradic. A já také.“
Původně měl v úmyslu předstírat, že je jeho milenka.
s. 151 „Od té nehody ses vlastně nepokusil s žádnou ženou milovat, ne?“ zeptala se.
s. 145 „Možná jsi nic necítil jednoduše proto, žes to nikdy nezkusil.“
„Jednou ano (...) s jednou ženou v Evropě.
A jak víme z „Kdysi v Paříži“ - nezkusil.
s. 157 „Co se s ním stalo?“ (...) „Dal se dohromady s dcerou jednoho bankéře...“
s. 36 „Měla jsem přítele (...) Teď chodí s dcerou bankéře.“
Bylo by dobré ujednotit, jestli je hrdinka plochá a nosí vycpávky (s. 139,140) nebo má ňadra dmoucí, že hrdinovi přechází zrak a i přes „silnou látku se zřetelně rýsují“ (s. 162).
s. 168 a vyštěkl na něj rozkaz. Tělesný strážce se uctivě uklonil a odešel. (...) „Má za úkol tě chránit a ručí mi za tebe životem. Nehne se od tebe ani na krok.“
Kam teda šel?
Hrdinčiny myšlenky se točí kolem jednoho jediného problému - s. 174 Phillipe dozajista ani na koni jezdit neumí
s. 178 „ale seženeš mi aspoň jedny džíny, abych se s tebou mohla projet na koni?“
Služka muslimka vyruší šejka uprostřed postelových hrátek a s „odmítavým výrazem ve tváři“ ho kárá? (s. 181). Zatímco na s. 180 po ní žádal, aby vzdychala tak hlasitě, aby ji služka za dveřmi slyšela?
Když už někoho unesou a nechají ho ve stanu samotného s mobilním telefonem... A on je to jako záměr? Vskutku?
Když kousáním a škrábáním vyléčila hrdinovu impotenci a neplodnost, jedno oko nezůstalo suché.
Pro manželku bohatého Pierce, který Phillipovi půjčil peníze na státní převrat, je bezpečnější ukrýt se u bývalého skoromilence (nazývejme věci pravými jmény - únosce), v zemičce, která čelí napadení. Musela je dostat dohromady, ale takhle? Budu poněkud impertinentní - ale poznat pravou lásku pomohlo Phillipovi až to, že s Brianne jaksi nemohl, i kdyby ona chtěla. Jako že nechtěla.
Tak se vydal za manželkou, kterou zapřel, a po pěkném romantickém znásilnění přišla druhá svatba.
s. 322 Gretchen se dozví, že strážný, který jí nevěřil, že je manželkou šejka a oslovil ji „slečno“ místo „paní“ (s. 267) má „vážné zdravotní potíže“. Ne z toho, že ho kopla, ale protože ho Phillip praštil až „se mu uvolnilo několik zubů“ a degradoval ho, takže „už nikdy nezpochybní náš manželský svazek.“ A to hned poté, co ji sám Phillip zapřel.
s. 266 „Jste snad moje sekretářka, slečno Brannonová,“ připomněl jí stručně.
Plný palác agentů a žoldáků, kamer a detektorů a stejně tam vybuchne nálož? Pak se střílí a Phillip pomůže Gretchen an nohy a o na jde pomoct duchovnímu? Nicméně už v tuto chvíli agenti věděli, kdo to byl, kam dal C-4 a stihli ho vyslechnout. A věřili mu. Naštěstí služka Gretchen pojala jisté podezření.
s. 331 „Měli bychom se zamknout ve svých komnatách...“ (...) [Leila a Gretchen]
„Ne. To je poslední místo, kde bychom byly v bezpečí (...) Kdybych byla Brauerem, tak se vydám přesně na tohle místo. Tam by mě vůbec nikdo nehledal.“
Tedy jeho: It´s the last place anybody would search for him.
Pak pošle jediného svého bodyguarda pro druhého bodyguarda a tchána, zatímco ona a služka „připraví návnadu a dostanou ho do pasti“ (s. 332).
Jejím geniálním plánem je, že dva bodyguardi se převlečou za ženy. „Vy jste tedy ale mazaná, mylady!“ (s. 332). To bych se hádala.
s. 242 abychom vás vykoupali a abychom vás hýčkali
Leila a další čtyři ženy.
s. 260 aby jezdil z Brianne
s. 306 cos jsi ode mě odjela domů
s. 320 mají dostek zkušeností
ji/jí - s. 103
|