budu prozrazovat úplně všechnoJan Vyroubal: Poslední evangelium
Brána 2016
Když už naprosto nesoudný autor sebral odvahu a oslovil nakladatelství s tímto počinem, měl být vyhozen nebo dostat doporučení, aby to zkusil znovu a lépe. Nicméně Brána to vydala a dokonce tvrdí, že za pomoci odpovědného redaktora.
Větší část knihy jsem měla pocit, že autorovi je tak 12 a nemluvit řečí mého kmene. U dvanáctiletého chlapečka by byla na místě jistá shovívavost, u dospělého autora pouze žasnu nad jeho drzostí a nesoudností.
Děj je chatrný, postavy ploché, znalost reálií špatná, jazykové znalosti autora jsou na úrovni třetí třídy základní školy, používá divný slovosled a klišé. Použití čárek a velkých písmen je diskutabilní.
Tudy opravdu ne, přátelé.
s. 15 Prokážeme, že bible není jen soubor evangelií.
To není, ale to všichni (kromě autora a slavného archeologa) víme.
Tři archeologové si jen tak přijedou k nějakému jeskynnímu hrobu. A vypáčí vchod a sarkofág. To je vskutku profesionální.
s. 19 Odklopit víko rakve bylo mnohem jednodušší než se dostat přes vstupní desku (...) lehce sklouzlo na stranu podstavce.
Pořád mluvíme o „mramorovém sarkofágu“?
A jestli si myslíte, že první kapitola, jak tři odvážní archeologové a jedna studentka objevili velké tajemství, bude mít nějakou dohru… tak nebude. Prostě našli dopis a pak už je to jenom o tom dopise.
s. 9 [Dcera k otci]: „Proto se matka nestýkala s tvými rodiči?“
[Otec]: „Však jsi to poznala na vlastní kůži. Byla a přitom nebyla jejich vnučka (…)že z tebe chtěli mít služebnici Boží.“
s. 36 „Dejme tomu někoho z Judeje?“
„Žida? Vlastně proč ne?“ Není ten poslední otazník zbytečný?
Ale na s. 159 otazníky šetří:
„…se ztratil syn.“
„Který. Jakub?“
s. 40 Proč spí senátorův přítel v jeho domě v atriu na lehátku?
s. 81 Pokud pan A přijde za panem B s nabídkou práce a „nabídne slušné živobytí“ a „každý týden svůj díl“, pokud opustí své město a přestěhuje se… To není úplně konkrétní nabídka.
Navíc autor neudržel. Nejdřív chce Josef odejít, aby se zbavil Marie, pak se mluví o tom, že Josef nechce odejít z rodného kraje, mluví se o tom, že Marie ho nechce pustit. Marie mu na jedné straně líčí, jaká je to příležitost a na druhé tvrdí, že je to dálka a nikam nepůjdou. V tom by si měl autor udělat jasno.
s. 91 Takových najdeš deset do tuctu. No vida.
Abrahám omámí Marii a Josefa, pak se rychle převleče a postaví se tak, aby měl lampu za zády. A tak čeká hodiny než se proberou? Navíc pak se k nim sklonil a šeptal jim do ucha. Takže stát tam bylo poněkud zbytečné. Ale pak se dozvíte, že nestál. s. 99 Sundal si oblečení, posadil se a čekal.
A to všechno Ahasver viděl navzdory tomu, že Abrahám pečlivě zatemnil i tu nejmenší skulinku.
Zorganizovat poměrně složitou konspiraci, která může ztroskotat už na tom, že se narodí dcera… Navíc čekat třicet let na výsledek sázky… Čekala bych nějaký záložní plán.
s. 117 Abrahám počítal s tím, že si Ahasver nevšimne, že se vrátil do Jeruzaléma s Ježíšem? Když neustále opakuje, že tam každý zná každého a Abraháma znají úplně všichni?
s. 120 sice kusé, ale i tak dost obsáhlé zprávy To bych chtěla vidět.
s. 137,138
A má podezření, že X se ho vyptává na to, s kým opustil Jeruzalém, protože nemá úplně čisté úmysly. Ale on se nenechal obalamutit. A proto mu řekl, jak přesně se ti tři jmenují.
s. 164 „Proto jsem několikrát jen tak mezi řečí prohodil, že Josefa Nazaretského s Marií neznám.“ To je rafinovaná konspirace. Jenom za ně zaplatil úplatek stráži. A pak už je nikdy neviděl. A nepamatuje si, jestli nenadhodil, kam mohli jet.
s. 152,153 [Marie] oči zčervenalé únavou, pohyby nejisté a pomalé (…) že se muselo stát něco zlého, co by ji dokázalo zlomit. „Už jsem přestala doufat, Abraháme,“ přivítala ho pohnutým, ztrápeným hlasem. „Dobře, že jsi tady, tobě se snad podaří, co se nepodařilo mně ani Josefu Nazaretskému.“ Aby na s. 153 pravila: „Až do včerejška jsem nemohla být šťastnější.“ Protože se Ježíš vrátil. Ale „večer to budou dva dny, co se Ježíš ztratil.“
s. 157 „Kromě esejských a mě nikdo nevěděl, že se na pár dnů vrací domů.“ Nejsem si jistá, jestli to říká Abrahám, který ani nevěděl, že se Ježíš vrátil ke svým rodičům (s. 153) nebo Josef, který o tom nevěděl vůbec nic. Když už jsme u toho – jak se šestiletý Ježíš dostal od esejců z pouštního kláštera domů?
Pak přijde konspirace, že možná šestiletý Ježíš nechce být objeven.
s. 161 Ale Abrahám byl příliš tvrdohlavý, aby se nechal zlomit prvním neúspěchem. Ano?
s. 158 Abrahám nebyl tak horlivý. Zpočátku sice také nevynechal jediný krámek, ale když ze všech odešel z nepořízenou, změnil plány. A šel do hospody.
Ježíš se samozřejmě najde, navzdory tomu, že ho hledají dva lidé, kteří ho měsíce/roky neviděli. Ale co je to proti věčnosti.
s. 158,159
odcházel jako největší chudák … jak se mu jeho bývalí dlužníci snaží vetřít do přízně Dlužníci?
s. 160 Z informace, že půl roku po jejich odchodu z Nazaretu nějaký cizinec hledal tesaře, se dá usoudit, že to byl Ahasver. Ale usoudit z toho, že byl „svědkem divadle s andělským zjevením“ i Ježíšova narození?
Abrahám v Nazaretu napíše dopis, převeze ho do Jeruzaléma a podstrčí ho do pošty svému písaři (písaři, který je v jeho službách půl roku a Abrahám ho musel naučit číst a psát), aby zrádný písař poslal dezinformaci dál.
s. 170
„Může to trvat roky a tolik času nemáme.“ Před pár minutami to tak nevypadalo:
s. 168
Bude trvat roky, než všechny prohledá, ale má na vybranou?
s. 179 Galii – myslí tím Galii nebo Galilej?
s. 190 „Vyražte je!“ poručil legionářům. Dvojice se plnou silou opřela do dveří. Ani jim nedalo příliš práce je vyvrátit z usazení.
s. 189 Těžké, dvoukřídlé dveře zdobené jednoduchými ornamenty musela z vnitřní strany jistit závora dost silná, aby odolala i hrubějšímu zacházení.
Pokud si Naso sice roky dopisuje s Ahasverem, ale nepřijde mu divné, že za x let nedostal ani denár zisku, dokud ho nepošťouchne chlápek, který jde náhodou kolem… to je hloupé. 20 truhel, v každé 10 0000 denárů + to, co dostala posádka lodě… Vám přece muselo být nápadné, že něco chybí.
Nejsem si úplně jistá, jestli nepoužívá „sektu křesťanů“ poněkud brzy.
s. 218 „Podle svědků odešel do pouště rozjímat…“ Ahasver ho přesto našel.
Zatímco na s. 204-208 ho Gabriel marně hledal. Ale od té doby o něm nikdo neslyšel. Dokonce ani Jan Křtitel ne. Tři týdny ho hledal v poušti. Ježíšovy rodiče. Ani oni o svém synovi nevěděli.
Zatímco s. 250,251 „Dal jsem si pozor, abych Ježíše neztratil. (…) Ježíš se jedné temné noci vykradl z tábora poutníků a beze stopy zmizel v poušti (…) šel jsem v jeho stopách.
s. 219 se na mě Ježíš podíval (…) Tehdy jsem pochopil, proč si Abrahám vybral právě jeho. Ježíš je skutečně výjimečný.
No tak, vybral si první těhotnou, se kterou mohl manipulovat, ne Ježíše kvůli jeho výjimečnosti.
s. 219 ale krev nebyla voda. Nikdy nebyl jeho otcem, nemusel ho poslouchat, i když mu s rostoucím věkem dávalo čím dál větší práci ovládnout se.
s. 221 utopie
V roce 30? Není to poněkud brzy?
Není mi jasné, proč Abrahám a Josef nebyli u ukřižování, ale budiž.
s. 264 Jako tečka na dortu ?
Na jedné straně musí Abrahám použít senátorův dopis, aby se vůbec dostal k Pilátovi, zatímco na s. 265 prostě pošlou Marii Magdalenu, aby na Pilátovi vyprosila Ježíšovo tělo.
Dokud lektvar účinkuje. Přestože s. 264 Po takové dávce jedu v Ježíšovo přežití nevěřil.
s. 267 hrobka s „provizorním kamenným oltářem“?
Bonusem bylo, že si nebyl schopný zapamatovat, jak se jeho hrdinové jmenují, různě jejich jména komolil a zaměňoval je. Navíc je hloupé, pokud používá dvě jména, aby najednou začal používat jen „Josef“ a jen z kontextu je zřejmé, jestli jde o Josefa z Arimatie nebo Josefa Nazaretského. Ale Marie o svém manželovi mluví jako o „Josefovi Nazaretském“. Matoucí.
s. 166 Aeneem Flaviem Nasem
s. 25 Aelius Flavius Naso
s. 178 Aeleius
s. 267 Quimtius [Quintius]
s. 170 Abrahám do Říma sloužit senátoru Nasovi.
Snad Nigerovi, ne?
Nelogicky střídá vykání/tykání.
s. 8 „Možná jsme se v ním všichni mýlili
s. 31 „Uvědomuje“
s. 37 „Které můžou udělat vše, aby dosáhly svého,“ pochyboval Publius Salvius. „Stejné, jako bychom zasáhli osobně.“ ?
s. 54 mělo svůj důvod. A Abrahám ho chtěl, lépe řečeno vnitřní hlas ho nabádal zjistit víc. ?
s. 56 Málo kdo znal
s. 61 Říman, Řek, Gall nebo Žid
s. 71 a po okraj naplněný pohár tím nejlepším vínem
s. 72 Pár řemeslníků, se kterými jsem ještě před několika měsíci celkem obstojně vycházel a které jsem nazýval přáteli, ztratili respekt k vlastní práci.
s. 85 Kdyby bohové chtěli, aby člověk plaval, dal by jim žábry.
s. 101 do konce života dřel bídu s nouzí
s. 147 jsme byli nerozlučnými příteli
s. 160 Jen zázrakem na něho narazili Josefovi lidé, čímž překazily jeho plány
s. 163 odlákat Ahasverovy nejlepší muže
s. 180 Ahansvera
s. 186 dával znát, jak důležitá je osoba. A také byla.
s. 199 „Mě věřit nemusíš.“
s. 199 znalostí, o kterých se ani těm nejbohatším židovským rodinám může pouze zdát
s. 206 se ukázala milnou
s. 236 prosperujíc podnik
s. 258 jinak, něž násilím
s. 268 „Nezapomínej na množství jedu, který se díky Longinovi dostalo Ježíšovi do těla,“
Ji/jí – s. 42
|