K. E. Woodiwiss: Navždy
To jsem ale zklamanej. Připomínala mi madam Cartlandovou a ty myšlenkové veletoče hrdinky byly moc kostrbaté.
„Vzal si moji matku a tím mě zachránil před chlípnými šlechtici, takže teď když je ve finanční nouzi, tak si vezmu bohatého chlíváka, abych mu to splatila. Ale božínku! On chce manželské povinnosti, no fujky! Jupí, Raven mě zachrání. Nene, ať se do toho Raven neplete. Jejda, jakpak vysvětlím, že je manžel mrtvý?“
A nejsem si jistá, že by mezi hrdinou a jeho otcem v soukromí probíhal tak vzletný rozhovor .
„Kdepak, to Abrielle mi proklála srdce šípem.“
s. 46,47
Z toho, jak se k věci vyjádřil Thurstan (což je asi ten synovec, o kterém jsem si z předchozích řádků myslela, že žije někde na samotě u lesa a Desmonda skoro nezná a ejhle, on se stará o strýcovi finanční záležitosti), však soudila, že právě on chtěl prosadit méně výnosné podmínky. Neměla tušení, jaký osobní prospěch si od toho sliboval. Chtěl snad jakožto Desmondův jediný příbuzný větší podíl na majetku, který měl připadnout její rodině?
To je fakt neslýchané, když chce synovec dědit po svém strýci, který nikoho jiného nemá.
80 stránek mi naprosto stačilo:-(
|
Registrace nového uživatele 
