John Moore: Osud horší než draci
Polaris 2007
To jsem si početla.
Kontrolní otázka: jste princezna, která zosnuje svůj vlastní únos a nemá ráda modrou. Vezmete si s sebou spoustu věcí... vezmete si i modré šaty?
Nepochopila jsem, z jakého důvodu se Alison změnila v prvním odstavci na str. 132 na Glorii. Ale možná je to nějaká skrytá narážka na díl The Simpsons, kde Marge napsala tu hodnotnou knihu. (Hmmmm, Ned Flanders v rozhalené košili a s vlajícími vlasy... pardon).
Miluju parodie na brakovky.
s. 24,25
Panská otevřela knihu a začala číst: „Vášeň okovů aneb Obchodníci s bílým masem z Alhambry. Kapitola 19.
Racksturm jí podal pero, aniž se jí přitom podíval do očí. „Napiš jim dopis,“ řekl ostře. „Musíš jim dát jasně najevo, co se s tebou stane, když nezaplatí výkupné.“
„Moje rodina si nemůže dovolit zaplatit,“ zvolala zoufale. „To by je ožebračilo!“
Otočil se k oknu, jeho široká, svalnatá ramena se ostře rýsovala proti slunci. „Mohou prodat svoje pozemky.“
Melanie zalapala po dechu. Prodat Eventide? Prodat jediné místo, které může nazývat svým domovem, kde byla vždycky šťastná? To bylo nemyslitelné! Nikdy by svého dědečka nepožádala, aby udělal něco takového. Vzdorně odhodila pero na stůl. „Můžeš se mnou udělat, co chceš, sire Racksturme, ale tvým požadavkům se nepodvolím.“
Prudce se otočil a sevřel její ramena svýma silnýma rukama. Znovu cítila, že se nedokáže vzepřít jeho síle a vůli.
„Ty hlupačko! Copak to nechápeš? Já ty peníze potřebuji z důvodu, který ještě nemohu vysvětlit.“
Jeho bezohlednost se jí zabodla do srdce jako meč, ale dál se mu vzdorně dívala přímo do očí. „A to je všechno, co tě zajímá, sire Racksturme: peníze? Copak pro tebe nemá nic jiného význam, dokonce ani po...“ Skoro se svými slovy dusila. „Po tom všem, co se stalo?“
„Čert tě vem!“ zaklel Racksturm a v příštím okamžiku ji svíral v náručí, hltal její polibky, tiskl svá ústa na její a drtil jí rty svou vášní. Jeho prsty našly její živůtek a divoce rozervaly krajku i satén, takže její nahá pokožka zůstala vydána na milost jeho chtíči. Nebránila se, jen se prohnula jako mladá vrba v divoké bouři a přitiskla se prsy proti jeho hrudi...“
|