Pavlína Formánková, Petr Koura: Žádáme trest smrti : propagandistická kampaň provázející proces s Miladou Horákovou a spol.
Ústav pro studium totalitních režimů 2008
  
Moc zajímavá knížka.
Myslela jsem si, že po soudruhovi, který už ve druhém roce pětiletky splnil plán na 190%, mě už nic nepřekvapí, ale tu máš, čerte, kropáč.
s. 255
Milovaný soudruhu Gottwalde, obracím se na Tebe ve svém zoufalém postavení s úpěnlivou prosbou. Na krajské konferenci v Olomouci bylo usneseno, abych byl vyloučen ze strany. Tisk uveřejnil, že jsem zrádce a pomocník imperialistů, člen spiklenecké bandy Šling-Švermová-Clementis. Mé charakterové vlastnosti a dosavadní práce byly nazvány maskováním. Stíhá mě opovržení soudruhů a pošklebky reakce...“ ;-)
Nemůžu si pomoct, ale připomíná mi to Baladu o Leninovi (soudruhu Lenine,
ležíš tam v mramorovém hrobě.
Kousíček uhni, soudruhu Lenine,
ať se tam vejdu k tobě.) .
I když... neleží Lenin ve skleněné či jaké rakvi? Ale „ležíš tam v rakvi skleněné, uhni se, soudruhu Lenine, ať se tam oba vejdeme“ by asi tak nevyznělo.
Ale vážně – tohle je fakt edice dokumentů, takže pokud vám nestačí dvoustránkový medailon madam Horákové, tak se musíte poohlídnout ještě po dalších knížkách, abyste zjistili o co přesně šlo.
Nevím, jak vy, ale já neměla ani tušení o Exkomunikačních dekretech.
s. 248
16.7.1949 byl povolán k umírající Žofii Paclíkové, které po zjištění, že je členkou KSČ, odmítl s odvoláním na tvz. Exkomunikační dekrety udělit svátost nemocných a zaopatřit ji před smrtí. Učinil tak až poté, co prohlásila, že vystupuje z KSČ.
Zajímalo by mě, jak přesně to probíhalo. („Jsi komunistka, sestro? Tak to žádné poslední pomazání nebude, soudružko. Ne ne ne ne.“)
Naivně jsem si myslela, že pokud někomu stálo za to psát někam „Tajné!“ tak v obsahu bude něco zvláštního. A není tomu tak. Jen nové a lepší budovatelské závazky.
s. 291
Členové [KSČ] jsou rozhořčeni, jak se Horáková chovala před státním soudem (...), proto se stalo, že na okrese [Praha] sever ve dvou případech naši soudruzi v rozčilení uhodili do radia, dnes již neposlouchají – radia jsou ve správě ;-)
A i když se na straně 128 autoři ohánějí tím, že k mravenčí historické práci přistoupili zodpovědněji než mnozí a zbytečně se neopakují, tak x-krát poznámka u Gottwaldova (dnes Zlín) nebo vysvětlení co je to Direktorium zjevně nevadí.
Taky jsem netušila, že se závodilo ve sběru chroustů. Proč? Co se s nima pak dělalo?
s. 358
8/6/1950
...že seberou do 15. VI. 1950 1000 lahví (to je bratru 125 za den, pokud začali hned po odeslání dopisu)
s. 310
se zavázali zvýšiti počet úderníků na 58, tj. o 20 procent.
Matematika není moje silná stránka, ale neznamená to, že teď mají 48,33 úderníka?
Miroslav Ivanov: Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové
Nakladatelství XYZ 2008
s. 10
Vyprávějme – střízlivě a objektivně – o jejím osudu a smrti.
No, objektivně... chvílemi je hodně patetická. A to nemyslím vzpomínky „součastníků“.
s. 50,51
Existuje další záznam výslechu, tentokrát Růženy Vojtěchové, (...) zatčené 14. října 1942. K výslechu došlo 18. února 1942 a v úvodu vyslýchající gestapák poznamenal: ... bylo zjištěno, že Vojtěchová ještě mnoho zamlčela. Proto sem byla předvedena z vazby ještě jednou a znovu byla na věc – s výtkou – dotázána.
To ji zatkli až 8 měsíců PO výslechu? Dává to smysl?
Táňa Kubátová: Záruční list na život
Skoro čtyři, a některé pasáže jsou fakt výživné. ;-)
|
Registrace nového uživatele 
