Catherine George: Křižovatka citů
Sladký život 6 6/05
Tohle opravdu není moje edice, natož oblíbená autorka. To mi bylo jasné už na začátku, ale říkala jsem si, že budu disciplinovaná a dočtu ji. (velká chyba)
Hrdina „zachrání“ hrdinku před „přepadením“. Bylo sice po všem, ale špetka strachu se v ní přece jen usadila a nahlodávala sebejistotu, která jí do dneška nechyběla.
A co taková nahlodaná hrdinka udělá? Sedne si do auta k cizímu chlapovi, nechá se odvést domů, pozve ho dál a uvaří mu kávu. Měla by si přečíst Ptáčníka;-)
A při větách typu:
Ani Tim Mathias se neubránil výkřikům obdivu, jakmile Fen uviděl. jsem jenom skřípala zubama.
Hrdinka sice morálně opovrhla ex-přítelkyní svého vyvoleného, která se chtěla nastěhovat do jeho volného londýnského bytu. ( Nechápala, jak někdo může být tak náročný jako Melisa - mrcha jedna vypočítavá!), ale na druhou stranu Nedokázala skrýt překvapení nad tím, že Joe nemá nějaké lukrativnější zaměstnání.
Auta jdou sice mimo mě, ale že by si tak inteligentní a půvabná (byla si svého půvabu vědomá), emancipovaná mladá žena myslela, že Joe je pojišťovák, když má jaguara a bydlí v gigantické vile???
I když hrdina měl trudné dětství (Na služku bohužel nebyly peníze), není to nic proti hrdinčinu utrpení. TŘI týdny trpěla! A až se dozvíte její důvod, tak jedno oko nezůstane suché.
A navíc se furt chichotala nebo rozpustile smála.
Všechny „zápletky“ jsou tam asi tak hodnotné jako v hanbatém filmu, jsou tam jen proto, aby se hrdinové dostali do postele. Nad některými větami jsem se nestačila ani divit. A to „kosmický sex“ byla ta nejmírnější. Jejich těla splývala v rytmickém souznění a chvěla se v poryvech vášně a touhy. (…) Fen zaplály oči štěstím. (…)
Zlatá Javořická;-)
Ale co mě pobavilo byla „zápletka“ na str. 85
Jeho odměřený pohled ji ale rychle zmrazil.
„Ahoj,“ zamumlala překvapeně, když kolem ní mlčky prošel. „Zrovna ses minul s Adamem.“
„Já vím. Viděl jsem ho odcházet. Jen škoda, žes pořádně nedovřela okno.“
„Nerozumím,“ utrousila zmatená Fen.
Joe se na ni chladně usmál. „Přišel jsem už mnohem dřív, ale když jsem slyšel hádku, radši jsem neklepal a šel jsem poslouchat, co se děje.
Takže hrdina nám docela obyčejně špicloval, mít sebou hrnek, možná by ho i na zeď přiložil. Ale hrdinka si z toho vzala ponaučení – už nikdy nebude mít okna, protože pak je nezavře a to jsou ty konce.
Po tom, co odmítl další sklenku vína, protože řídí…
Na začátku knížky pil před řízením skotskou a vůbec mu to nevadilo.
Navíc „láska“ obou hrdinů začala vášnivým kosmickým sexem, pak se rozešli, protože hrdina usoudil, že Fen je rozmazlený fracek (je), ale zase se dali dohromady a začali staromódním dvořením, které ovšem po té, co hrdina deklaroval svou morální sílu a odhodlanost udržet jejich vztah v platonické rovině, skončilo šmajchlováním v autě.
Mám pět stran do konce a doufám, že už mě nic nepřekvapí.
|
Registrace nového uživatele 
