Ne že bych chtěla být šťoura, ale čistě náhodou jsem nahlídla do Guvernantky a Darebného vévody A. Lamb. Levné knihy tvrdily, že jde o jednu a tu samou knížku, ale moc jistá si tím nejsem.
Guvernantka, Darebný vévoda
“Kolik jim vlastně dlužíš?“
“Kolik peněz ti Mabryovi dali?“
„Pět set liber.“
„Zaplatím klidně i pět milionů, jen když zůstaneš se mnou. A můžeme je poslat po Cogburnovi. Zůstaneš tady, Julie? Budeš mě milovat?
“Pět set liber.“
“Zaplatím pět milionů liber, pokud si tě tu budu moci nechat. Cogburn jim může doručit zprávu i peníze výměnou za tvoji smlouvu. Zůstaneš, Juliet? Budeš mojí láskou?“
Ta slova ji hladila a hojila rány, které utrpělo její srdce. Štěstí leželo jen malý kousek před ní a mělo podobu muže, kterého milovala. Dá mu zdravé děti, bude se každé ráno probouzet v jeho náručí, uvidí, jak se mu na skráních objeví první stříbrné Šediny. „Ano, Lachlane, budu tě milovat celý svůj život.“
Jeho slova jí naplnila, obklopila a uzdravila rány v jejím srdci. Štěstí leželo před ní v podobě muže a jeho lásky. Myslela na roky, které přijdou. Porodí mu děti; každé ráno se probudí vedle něho. Bude ji škádlit a ona mu bude oplácet stejnou mincí. Cítila se statečná a veselá. „Ano, Lachlane,“ řekla, „budu tě navždy milovat, pokud uděláš jednu jedinou věc.“
Lachlan se usmál a uličnicky ji štípl do nosu. „A víš co mě teď napadlo, že v tomhle křesle se dá dělat spousta věcí.“
Julie ho pohladila po tváři a zeptala se vážným hlasem. „Vezmeš si mě za ženu, Lachlane?“
Poklepal jí na nos. „Mám na mysli alespoň tucet věcí, ale většina z nich vyžaduje prachovou postel. Dvě z nich by však mohly být naplněny tady v tom křesle.“
Juliet potlačila smích a zeptala se: „Oženíš se se mnou řádně?“
Naklonil hlavu na stranu a podíval se na ni tak, že Julii se zatajil dech. „Myslíš snad, že bych si nechal ujít to potěšení slyšet tě přísahat, že mě budeš poslouchat a ctít celý svůj život? Nikdy. Budeš mou vévodkyní a nejraději hned teď.“
Julii to zaskočilo. „Ale já neumím být vévodkyní.“
Lachlan naklonil hlavu na stranu a copánek mu zatančil nad ramenem. V jeho výrazných očích blikala neplecha.
„Abych mohl slyšet tvůj slib, že mě budeš poslouchat? Ach, ano, vévodkyně. Ožením se s tebou dnes.“
Juliet pocítila ostych a nejistotu. „Já nevím, jak být vévodkyní.“
Usmál se a naklonil se k ní. „Z mé strany si to bude vyžadovat mnoho trpělivosti. Ale snad to nějak vydržím.“
Usmál se a uvelebil se v křesle. „Bude to chtít hodně tréninku, trpělivosti a obětování z mé strany, ale já to postoupím.“
Překryla jeho ruce svými. „Odpustíš mi, že jsem tě křivě obviňovala?“
Juliet mu zakryla ruce svými. „Odpustíš mi, že jsem ti lhala?“
Kousl se do rtu a snažil se vypadat přísně. „Odpustit ti? Možná bych i mohl, lásko. Ale bude tě to stát mnoho hodin milování a trpělivosti.“
Kousl se do rtu a snažil se vypadat přísně. „Odpustit ti? Možná že ano, má lásko, ale bude tě to stát hodně milování, porozumění a obětování.“
Julie vzrušeně vydechla. „A kdy začneme?“
S napjatým očekávám se zeptala: „Kde začneme?“
„Třeba hned teď,“ zašeptal a něžně se přisál k jejím rtům.
Lachlan nasadil svůj oblíbený uličnický úšklebek. „Svléknutí toho roucha by mohlo být dobrý začátek.“
Naplněná a pobavená jeho citem nechala roucho sklouznout z ramen, a když se jí symbol nejvyššího skotského rytířského řádu svezl k nohám, objala muže, který si ho zasloužil.
No, tak nevím: Která překladatelka nasávala?
|
Registrace nového uživatele 
