Jindřiška Ciprová: Zatoulaná královna
Alpress 2009
Ještě čtu. Pořád je tu ta morbidní touha zjistit, jestli je druhá polovina stejně slabá jako ta první. (a obávám se, že bude). I když autorku moc nemusím, tak tohle jsem si nemohla nechat ujít. (zlý jazyk sice tvrdí, že mohla, ale co kdybych o něco přišla).
a) nechápu, proč je Petr z Rožmberka blonďák s modrýma očima. Spíše bych to viděla takhle. (hm, kam kráčí naše pedofile?)
b) Zatímco v prologu je porod líčen až moc dramaticky, ve 4. kapitole to jde celkem lehce. A navíc Viola necárá podzemním labyrintem, jen z ložnice sejde do sklepa.
Btw koho si myslela, že potká ve sklepě vlastního domu?
V prologu „z posledních sil natáhla ruku a zabušila na železem pobité nízké dveře; když se otevřely, klesla vyčerpáním na zem. „Bože, paní,“ uslyšela věrnou Zuzanu...“
Na s. 53 se Zuzana objeví v její ložnici už ve chvíli, kdy jí praskne voda.
Autorčino vysvětlení, že pak Viola dvě hodiny sama v ložnici čekala, až se porod řádně rozjede, a až PAK sešla do sklepa (a dávala pozor, aby ji nikdo ze služebnictva neviděl, protože její těhotenství je tajem) mi přišlo prazvláštní.
c) Oblíbené autorčiny obraty (trhalo jí to srdce, utrhne jí to srdce, začaly v srdci klíčit radost a štěstí) mi sice drásaly mé citlivé srdce, ale obešla bych se bez nich.
s. 126
Konečně dospěli oba k vrcholu a Petr se se zaúpěním na dívku ZBORTIL. A pak připlul ledoborec Krasin a pohádky byl konec.
Proboha, ať se drží svých chabých pokusů o „středověkou“ češtinu nebo ať píše normálně, ale ať to nemíchá.
Máme našlápnuté na čerta. Navíc mám pocit, že některé věty jsem už někde četla. Ale to je možná jen tím, že o tomhle období jsem přečetla všechno, co jsem široko daleko našla.
|