zblunce
Jestli můžu i já - Vondrušku mám ráda. Tedy jeho sérii o Oldřichovi. Nepřečetla jsem jen tu poslední a Znamení rožmberské růže. Pak jsou ty, které se mi moc nelíbily – třeba Vražda v ambitu, Olomoucký bestiář.
Ale třeba Znamení Jidáš, Román o růži nebo Strážce boleslavského mysteria byly naprosto skvělé.
Rozhodně stojí za přečtení.
Btw Kterou čteš?
Oldřiška Ciprová: Zatoulaná královna
Alpress 2009
Myslel jsem, že mě už nic nepřekvapí. A není tomu tak.
s. 175
“Chceš mít přece ještě nějaké děti.“
Je to logická věta ve chvíli, kdy si myslíte, že sice byla těhotná, ale potratila?
s. 188
„Zbožňuju“ hrdinky, které prchají, zamknou se v komnatě a klíč položí na stůl. To je potom divení, když hrdina během chvilky najde rezervní klíč a otevře si. A ještě jednu hrdinku, která „nevěděla, zda by mu měla něco takového dovolit, přesto nechtěla, aby přestal,“ a začnu ječet. I když ona „umlkla studem.“
A když nastala chvíle, kdy „věděla, že nastala chvíle, kdy mu dovolí vše,“ jsem se po x-té ptala, proč to ještě čtu.
Že se 12. kapitola odehrává v únoru 1316 a 13. v březnu 1306 už mě nemohlo dojmout.
Joan Hohl: Polda a anděl
Desire 165 3/96
Vždycky jsem pro ni měla slabost, i když se děj odehraje během pár dní /což je zjevně autorčin oblíbený styl/ a překlad občas skřípě.
s. 75
„Opatrně,“ volala Megan skrytá za dveřmi. „A jeď pomalu.“
„Budu,“ slíbil.
s. 85
Běž si Megan odpočinout,“ nařídil. atd.
I logika dostává na frak. (a to počkejte, až dočtu Svatbu osamělého vlka, to se ještě podivíme)
s. 88
Už to bude pár pěkně dlouhých měsíců, co byl naposledy se ženou (...) víc než rok. (...) strávil posledních jedenáct měsíců potlačováním svého libida a náklonnosti k druhému pohlaví...
Nemá rok 12 měsíců?
Jake se mění na Jacka.
s. 115
“Kdy by ses tam chtěla zastavit, zítra ODPOLEDNE?“
„Ale vždyť už je zítra DOPOLEDNE,“ připomněla. ...
„Mám tě vyzvednout, řekněme okolo půl jedenácté?“
Joan Hohl: To nejsladší, co znám
Desire 105 12/94
(s přivřenýma očima)
„Detektivní“ zápletka je víc než chabá. Děj se odehraje během necelého týdne. Navíc jsem nepochopila, jestli vzal hrdina hrdinku na rande policejním autem, nebo jestli měl ve svém vlastním autě vysílačku.
s. 136
Ať jde Andrew s těmi svými připitomělými hry na moc k šípku. Inu, čeština můj kobylec.
I když je to harlekynka, tak bych čekala, že se hrdinové budou chovat aspoň trochu logicky a netočit se o 180 stupňů každých pár stránek. A co se týče „akce“ na straně 151- je s podivem, že se hrdina dožil třicítky.
|