Zdeněk Šmíd: Starci na Aljašce aneb proč bychom se nezmrazili
Olympia 2009
   Není TAK dobrá, jako ty první, ale pořád je nadprůměrná.
s. 13
“Právě teď jsi ztratil svý mládí!“
„Žádný nemám,“ řekl konejšivě Otouš. „A ty taky ne.“
„Já ho mám,“ zavyl Bongo. „A proč? Protože to nevzdávám! Pro mě je nejlepší relaxace, když se takhle rozeženu pádlem...“
Rozehnal se jakoby pádlem a už tak zůstal. S železným výrazem v mužné tváři se nás otázal, co prý čumíme? Všechno je v pořádku, jenom nemůže dát pravou ruku dopředu a levou ruku dolů. Bongova poslední dívka Jájina se po těch slovech spěšně rozloučila, nasadila Bongovi čepici, a jak ho vedla ke dveřím, snažila se připažit mu aspoň horní ruku. Bongo řval, ale nemohl se bránit. Oba v tu chvíli připomínali sousoší, jaké se vždycky otáčelo na plátně před začátkem sovětských filmů: muž a žena stáli vedle sebe, hleděli vpřed, drželi se za vztyčené vnitřní ruce a společně jimi svírali jakýsi pokrokový nástroj, tuším, že pochodeň či srp.
|
Registrace nového uživatele 
