Tak tady je začátek Severu a Jihu co mi kdysi překládal manžel, bohužel ho to nezaujalo a tak brzo skončil :-(
E.Gaskell
'Edith!' řekla Margaret něžně, 'Edith!'
Ale, jek Margaret napůl očekávala, Edith už spala. Ležela stočená na pohovce v zadním obývacím pokoji v Harley Street a vypadala velice hezky ve svém bílém mušelínu s modrými stuhami. Kdyby Titania byla někdy oblečená v bílém mušelínu s modrými stuhami a usnula na pohovce z nachového damašku v zadním obývacím pokoji, Edit by si s ní mohli splést. Margaret byla znovu ohromena krásou své sestřenice. Od dětství spolu vyrůstali a každý mluvil o tom jak je krásná, kromě Margaret. Ale Margaret na to nikdy nepomyslela až v těch několika posledních dnech kdy se zdálo, že, vyhlídka, že brzy ztratí svou společnici přidala sílu její sladkosti a kouzlu, které Edit měla. Mluvili o svatebních šatech, svatebních obřadech, o kapitánu Lonnoxovi a o tom, co řekl Edith o jejím budoucím životě na Corfu, kde byl jeho regiment ubytován; a o tom jak je těžké udržovat piáno naladěné ( problém, u kterého se zdálo, že je Edith považuje za jeden z nejstrašlivějších, které ji mohou v manželství potkat ), a jaké šaty by měla chtít na návštěvy do Skotska, které budou následovat bezprostředně po její svatbě; ale šeptavý hlas se v posledních chvílích stal více ospalým; a Margaret, po několikaminutové pauze, shledala, tak jak očekávala, že navzdory hluku ve vedlejším pokoji, Edith se stočila do jemného klubíčka mušelínu a stuh a hedvábných kudrlinek, a upadla do klidného povečeřového spánku.
Margaret chtěla právě sestřenici říct o některých jejich představách a plánech týkajících se jejího budoucího života na venkovské faře, kde žili její otec a matka a kde vždycky trávila své skvělé prázdniny ačkoliv po minulých deset let byl považován za její domov dům její tety Shaw. Ale jelikož neměla posluchače, musela přemítat o změnách ve svém životě tiše jako doposud. Bylo to šťastné přemítání, ačkoliv bylo poznamenáno lítostí z toho, že bude oddělena na neurčitou dobu od své laskavé tety a drahé sestřenice. Když přemýšlela o tom, jaké je to radostné být v důležitém postavení jediné dcery na faře Helstone, zaslechla útržky rozhovoru z vedlejšího pokoje. Její teta Shaw mluvila s pěti nebo šesti dámami které tam večeřely a jejichž manželé byli stále v jídelně. Byly to obvyklé známé domu; sousedky které paní Shaw nazývala přítelkyněmi protože s nimi večeřela častěji než s jinými lidmi a protože když ona nebo Edith od nich něco chtěly, nebo ony od ní, nedělaly žádné servítky s tím, aby se ještě před obědem ve svých domech navštívily. Tyto dámy a jejich manželé byli pozváni jako přátelé aby na rozloučenou povečeřeli na počest blížící se Edithiny svatby. Edith proti tomuto protestovala protože očekávala, že kapitán Lennox přijede pozdním vlakem v ten samý večer; ale, ačkoliv byla zhýčkané dítě, byla příliš bezstarostná a lehkomyslná a líná na to aby prosadila svou vůli a poddala se když zjistila že její matka určitě objednala všechny ty delikatesy daného období, o kterých se vždycky předpokládá, že jsou velmi účinné proti nezměrnému žalu na rozlůčkových večeřích. Spokojila se s tím, že se opřela do křesla a pouze si pohrávala s jídlem na talíří a vypadala velice vážně a nepřítomně; zatímco všichni kolem ní si velice užívali bonmotů pana Greye, gentlemana který vždycky seděl na konci stolu na večrcích paní Shaw a který vždycky chtěl aby jim Edith něco zahrála v obývacím pokoji. Na tomto večírku na rozloučenou byl pan Grey obzvláště zábavný a pánové zůstali dole déle než obvykle. A to bylo jenom dobře – jak Margaret usuzovala z útržků rozhovoru které zaslechla.
'Sama jsem toho hodně vytrpěla; a ne že bych nebyla velice šťastna s drahým chudákem Generálem, ale stejně rozdílnost stáří je nedostatek; o kterém jsem se rozhodla, že Edith nepotká. Samozřejmě, bez nějké mateřské náklonnosti, předvídala jsem že je pravděpodobné, že to drahé dítě se bude vdávat mladé. A skutečně, často jsem říkala, že jsem si jistá, že se vdá dříve než jí bude devatenáct. Měla jsem úpně prorocký pocit když kapitán Lennox'—a tady se hlas změnil v šepot, ale Margaret mohla snadno mezeru doplnit.
Průběh opravdové lásky probíhal v Editině případě obdivuhodně hladce. Paní Shaw jenom dala volný průběh předtuše, jak říkala; a snažila se spíše svatbu urychlit, ačkoliv to bylo pod očekávání jež mnoho z jejich známých si vytvořilo pro ni, pro mladou a krásnou dědičku. Ale paní Shaw říkala, že její jediné dítě by se mělo vdávat z lásky, -- a vzdychla procítěně, jako kdyby láska nebyla důvodem proč si vzala generála. Paní Shaw si užívala romantiku současného zasnoubení poněkud více než její dcera. Ne že by Edith nebyla hluboce a opravdově zamilovaná; ale stejně by určitě dala přednost dobrému domu v Belgravii před vší tou barevností života na Corfu jak jej kapitán Lennox popsal. Ty samá slova, která Margaret rozzářily, když poslouchala, nutily Edith předstírat, že se chvěje a třese; částečně pro to potěšení, které měla z toho, že si svým oddaným milencem nechávala vymluvit svou nelibost, a částečně proto, že cokoliv jako cikánský nebo provizorní život ji připadalo opravdu odporné. Ale stejně, kdyby někdo přišel s pěkným domem, velkým majetkem a ještě k tomu s dobrým titulem, Edith by se stejně držela kapitána Lennoxe; zatímco by to pokušení trvalo; až by pominulo, je možné, že by měla drobné pochybnosti o špatně skrývaných výčitkách, že kapitán Lennox nebyl schopen ve své osobě spojit vše co bylo žádoucí. V tomto byla jiná než její matka, která poté, co si dobrovolně vzala genarála Showa pro nějž neměla vřelejší city než respekt pro jeho osobu a postavení, neustále, i když potichu, naříkala nad svým těžkým údělem v tom, že byla spojena s někým koho nemůže milovat.
Na její výbavě jsem vůbec nešetřila, byly další slova které Margaret slyšela. Dostane všechny ty nádherné Indické šály a šátky, které mi dal generál, ale které už nikdy nebudu nosit.
'Je to štastná dívka,' odpověděl jiný hlas, o kterém Margaret věděla, že patří paní Gibsonové, které měla na rozhovoru dvojí zájem z toho důvodu, že jedna z jejích dcer se před několika týdny vdávala. 'Helena také chtěla Indikou šálu, ale když jsem opravdu viděla jakou přemrštěnou cenu za ní chtěli, byla jsem nucena ji odmítnout. Bude velice závidět až se dozví že Edith má Indické šály. Jakého jsou druhu? Z Delí? S těmi krásnými okraji?
Margaret znovu slyšela hlas své tety, ale tentokrát to bylo jako kdyby se zvedla ze své napolo ležící polohy a dívala se do více tlumeně osvětleného zadního obývacího pokoje. 'Edith! Edith!' zvolala; a pak zase klesla zpátky jako kdyby byla vyčerpaná tím úsilím. Margaret přišla k nim.
'Edith spí, teto Shaw. Mohu pro vás něco udělat?'
Všechny dámy řekly 'Ubohé dítě!' poté co obdržely tyto znepokojující zprávy; v tu samou chvíli pejsek v náručí paní Shaw začal štěkat, jako by byl vyburcován těmi projevy lítosti. 'Ticho, Tiny! Ty nezbedná holko! Vzbudíš svoji paničku. Chtěla jsem jenom požádat Edith jestli by neřekla Newtonovi aby přinesl dolů její šály. Možná bys mohla jít ty, drahá Margareto?
Margaret šla nahoru do starého dětského pokoje až v posledním patře domu, kde Newton měl plno práce s hledáním nějakých krajek, které byly potřeba na svatbu. Zatímco Newton šel (ne bez tichého zamrmlání) rozplést šály, které již byly ten den ukazovány čtyřikrát nebo pětkrát, Margaret se rozhlížela v dětském pokoji; byl to první pokoj v tomto domě s kterým se před devíti lety seznámila, když byla přivedena, úplně nezkrocené z lesa, aby sdílela dům, hrála si a učila se s její sestřenkou Edith. Pamatovala si ten tmavý, pochmurný vzhled londýnské školky která byla vedena přísnou a obřadní sestrou, jež byla obzvláště posedlá čistými rukami a roztrhanými šaty. Vzpomněla si na první čaj tady nahoře –oddělená od svého otce a tety, kteří večeřeli tam někde dole kam vedlo nekonečné množství schodů; protože pokud ona nebyla až v nebi (dítě si myslelo), museli oni být někde hluboko v útrobách země. Doma – před tím než přišla žít na Harley Street – byla jejím dětským pokojem matčina šatna; a protože na vesnické faře vstávali brzy, Margaret vždycky jedla s otcem a matkou. Ach, jak dobře si ta vysoká vznešená osmnáctiletá dívka pamatovala slzy, které ronila s divokou vášní devítileté holčičky, když první noc schovala hlavu do peřin; a jak byla vyzvána vychovatelkou aby neplakala, protože by to rušilo slečnu Edith; a jak plakala stejně hořce, ale tišeji, až do chvíle dokud její poprvé viděná, šlechetná, krásná teta příšla tiše nahoru s panem Halem aby mu ukázala jeho spící dcerušku.
.
|