Táňa Kubátová: Nášup
Táňa Kubátová
Hříšní
 Opravdu jsem se na ni těšila, ale tohle předčilo veškerá moje očekávání. Je nudná, patetická a předvídatelná.
s. 29
Jeden by nevěřil, jak je knihovnické řemeslo náročné. To, co vidí na knihovnické práci běžný čtenář, je jen ten pověstný vrchol ledovce. Končí prázdniny, já budu příště půjčovat už sama a přitom mám v hlavě jenom guláš.
Až tak? A to je dírkovaná inženýrka. ;-)
Co se týče počítačových věcí – z 90% jsem neměla tušení, o čem mluví.
Chápu, že se některé situace nutně musejí opakovat, ale "na nemocnou – skoro umírající – hrdinku, o kterou hrdina pečuje do roztrhání těla" začínám být alergická.
Naštěstí tentokrát hrdinka nepojídala chleba s paprikou a odpustila si přednášky na téma prázdné kalorie ve výživě.
s. 53,54
Já tedy nevím, ale kdyby ke mně přišel na návštěvu doktor, kterého znám více méně jen od vidění, a o kterém vím akorát to, že je rozvedený a že se tahá s nějakou vdanou paničkou, a začal s rozpravou na téma – kdy jste o to přišla? Aby pokračoval otázkami, jestli jí sex chybí... no nevím.
"Chybí, chybí!" vybuchla jsem. "A už se mě na nic neptejte!"
"Potíž je v tom, že mám pocit, že Silva to jenom snáší, nic víc. Víte, že jsem se vám přiznal ke spoustě žen, které jsem střídal coby študák. Některé byly divoké, jiné spíš přítulné, ale každou jsem vždycky dovedl přivést až k vrcholu. Na každé jsem to poznal. Na Silvě to poznám málokdy."
Což by mě osobně vedlo k dojmu, že hrdina je debil, zvláště když až po nastěhování milenky zjistí, že
a) mu nevyhovuje v sexu
b) sice vaří, pere, smaží, ale její duševní a intelektuální obzory jsou velmi omezené
c) což mu nevadilo, když se drahnou dobu scházeli v mlází. Kolik starostí si mohl ušetřit, kdyby tam probírali Shakespeara a nevěnovali se anatomii.
d) Opravdu mi hrdiny nebylo líto, když skuhral u hrdinky, že se jeho milá rozvádí a asi si ho bude chtít vzít. A bo byl charakterní, neměl se z toho jak vyvlíknout. Měla jsem dojem, že čekal, že hrdinka řekne – ale víte co, pane doktore, co kdybychom to dali dohromady, aby vás baba už neobtěžovala? Ale protože hrdinka byla neoblomná, nasadil hrdina nejtěžší kalibr.
s. 55
“Ale až mě uvidíte stát v kvádru na radnici, vzpomeňte si, že uvnitř pláču.“ (...) „Nikdy bych neřekl, že je možné takhle se oženit. Říct nahlas ano a přitom uvnitř křičet ne, ne, probůh, ne!“
„Způsobil jste si to sám. Teď nesmíte ubližovat.“
„Nikomu, jen sobě.“
s. 59
“Mlčte, vím, že jsem moc troufalý, když usuzuju jen z několika náznaků, ale jak jsem řekl, budu o vás bojovat.“
„To nemusíš,“ špitla jsem.
„Cože?“
Polkla jsem.
„Dávno máš vybojováno, blázne jeden.“
„Radko!“ vykřikl.
Musím říct, že k téhle knížce by měli balit Kinedryl.
Jsem na straně 95, takže do konce druhé povídky mi zbývá 75 stránek, ale mám jí plné zuby, protože ta druhá je zatím taky strašná.
Meg Cabot: Allie Finklová: Dívčí pravidla 1
KK 2010
 Vzdala jsem ji po 60ti stránkách. Je opravdu moc dětská a nedávala bych jí nikomu, komu je víc než 9.
Jacqueline Wilson: Můj tajný deník
BB art 2010
A) jde sice o druhý díl – navazuje na knížku Jacky Snílek
B) její knížky se sice půjčují, ale já dočetla jen jednu, protože na dívčí romány je moc DRSNÁ
C) užívám si každou stránku (takhle má vypadat deník a ne ten podivný pokus madam Kubátové. Holt někdo má... a někdo ne.)
|
Registrace nového uživatele 
