Vlastimil Vondruška: Vražda v ambitu
Osudný turnaj
Ještě dvě technické poznámky
s. 241
Otočil hlavu a uviděl malého pavouka (...) Chvíli ho s úsměvem pozoroval. Jakmile si pavouk všiml, že ho sleduje, začal usilovně šplhat pryč.
Až najdu nějakého pavouka, taky se na něho budu upřímně dívat... i když si myslím, že mu to bude upřímně jedno.
s. 256,257
Oldřich z Chlumu sice stihl uskočit, ale ostří meče ho přece jen bolestivě zasáhlo do ramene. (...) Královský prokurátor ležel bledý na zemi a rameno mu SILNĚ krvácelo. (...) Musel bojovat, aby neomdlel. Podařilo se mu otevřít oči a nad sebou uviděl Ludmilin vyděšený obličej, lemovaný krásnými zlatými vlasy. (...)
„To nic není,“ bránil se rozpačitě. Cítil se trapně s hlavou v jejím klíně. Sebral všechny síly a posadil se. S radostí zjistil, že může poraněnou rukou hýbat. Ostří meče ho jen lehce škráblo na kůži, kloub byl celý. (a proto krvácel jako prase). OzCh vstal, trochu se zapotácel, ale slabost ho rychle přešla.
|