Elizabeth Gaskellová: Alice a její muži, Hříšná Lizzie
Fakt jsem doufala, že dám víc, ale na můj vkus dost depresivní :-( Po takové "romantice" máte chuť jít si podřezat žíly.... Mám pocit, že tyhle povídky (určené pro noviny) napsala pod vlivem své depresivní kamarádky Brönteové.
Nic proti Brönteové, ale mám pocit, že by se svou sestrou Emily (z jejíhož románu Na větrné hůrce mám noční můry dodnes...) by v dnešních časech měla hezkou celu v ústavu, hned vedle Karla Jaromíra Erbena...
Když pominu depresivní téma a *na můj vkus příliš velké množství mrtvých*, tak se mi nelíbil ani styl. Některé věty zněly příliš pateticky i na 19. století.
Když to srovnám s rannými pracemi Jane Austenové /a fakt jsem objektivní a pominula jsem svůj nekonečný obdiv k ní ;-)/- tak ta vyhrává na celé čáře. E.G. promine, ale doufám, že další romány od ní (pokud je někdo přeloží), budou lepší. |