Dominika Kirschová: Láska z kapek deště
Erika 2009
 
Není tak dobrá jako Věr na lásku, ale pořád je nadprůměrná. Byť ten konec bych si představovala trochu jinak.
s. 5
...sedí moje malá ségra Eliška. (...) V květovaných šatech (...) usměvaní panákové mají černá kvádra (...) hlavu mu přeleští tričkem.
Ehm...jakým tričkem?
Moje oblíbené téma – obálka. Možná vás to překvapí, ale hrdinka má vlasy tmavě hnědé, dlouhé do půl zad.
Nepochopila jsem, proč se Irča ptá, co má Max za motorku, když ji viděla už na str. 93.
Oblíbené slovo: husina.
Petra Gabrielová-Makoliová: Láska z konce světa
Erika 2009
 (s přivřenýma očima)
Styl je zjevně inspirovaný madam Lanczovou, to bych přežila (bo těžko najít knížku, která Lanczovou nepřipomíná), ale příběh samotný je nedotažený a v podstatě nudný. Škoda. A co mě opravdu dojalo: bíle: osmnáctiletý hrdina je fatalista, takže mu vůbec nevadí, že se jeho rodiče těší na to, až konečně budou prarodiči. Již drahný čas chodí s dívkou, a když se s ní rozešel, tak rodiče mu vynadali a její matka se z toho zhroutila. Ale i když se v tichosti znovu rozešli, tak dívka vypadá, že to nebylo rozhodnutí dobrovolné. A tak vyrukuje se starou dobrou fintou – jsem těhotná. Byť hrdina s ní již pět měsíců nic neměl, nepovažuje za nutné něco někomu vysvětlovat. A navíc 18tiletý hrdina, který pořád kafrá o nesmrtelnosti chrousta mě nebere.
Jako knihovník bych ocenila, kdyby se madam Makoliová konečně ustálila na jednom jméně, protože měnit jméno s každou knížkou je z knihovnického hlediska velmi ošemetné a dělá mi to chaos v katalogu.
Nejlepší z celé knížky je obálka a to věru není mnoho. A s kolegyní jsme se shodly, že dívka na obálce až nápadně připomíná Dominiku Kirschovou, ale protože jsem na netu žádnou její fotku nenašla, tak to neposoudíte dokud nebudete mít Lásku z kapek deště v ruce.
|
Registrace nového uživatele 
