Karel Pekárek: Starozlínské pověsti
Lípa 1997 (reedice podle původního vydání z roku 1942)
Trochu jsem vám to jazykově upravila, abyste o nic nepřišli.
s. 16
...a jak ten vojevůdce vyjel pryč, tož mu toho synečka zabil.
s. 19
..a ještě svatého Cyrila i Metoděje s potupou vyhnali.
s. 29-31 Unesená nevěsta
Turek si vyhlídl nevěstu a unesl ji, byť byla vdaná a měla už dvě děti.
Už tam byla moc roků, čtyři děti už měli, ale ona pořád vzpomínala na svého prvního muže a na ty dvě první děti. Pak Turkovi utekla a vrátila se domů. A morální poučení: Taková to byla matka. Šla radši za těmito dvěma dětmi, jak za těmi čtyřmi. Protože byly z lásky.
A miluju logiku věci.
s. 55
A myslím, že i hladomornu tam měl, tož ba, jasně že ji měl, kde by ty odsouzené házeli.
s. 69
Ale on něco udělal, něco špatného. Už vám ani neřeknu, co to bylo.
Vím jenom, že za to byl prokletý. A ani se neoženil a zůstal tak. ;-)
Zvláště bych upozornila na pověsti o Hradíščku, což je něco jako Blaník. Jenom ti rytíři tam nečekají na „teraz“, ale hrajou karty. Když tam vleze/spadne sirotek, tak dostane peníz. Ale když tam vleze lakomý
a) Provaz visel dolů, ani se nepohnul.
Oni už měli strach, a když pořád nic, tak ho vytáhli.
A ten byl celý od krve!
Už se toho lakomého nedočkali. Žádný neví co se s ním stalo.
b) Spustil se také po provaze a ostatní na něho čekali u díry.
Pořád se nevracel, až za chvíli. Ale živý už ne.
Šel tam jenom kvůli těm penězům – a tak ho to vyházelo po kusech, že bych chtivý...
+ Moje oblíbené pověsti o Milošovi (i když si pořád myslím, že to bylo unáhlené. Tak jí usekl hlavu, a co? Sama to chtěla, ni?)
s. 86
Na křesťanské pozdravení Miloš neodpoví
Maminka s dcerkou šly hledat tatínka, který se nevrátil, jestli se mu náhodou cestou něco nestalo. A o půlnoci potkali Miloša. Ale pointa je, že zatímco tatínka hledaly – tak tatínek seděl v hospodě.
s. 96
Ona našla ten stříbrný prsten. A na něm byla umrlčí hlava. Pěkná, jak živá. :-D
s. 124
Šibenica není na poščáj
Vizované chtěli od Zlína půjčit šibenici a... Svolali schůzi a rokovali o tom. Radili se a nakonec bylo, že šibenice není k půjčení. A Vizovjanom napsali, že jim tu šibenici půjčit nemůžou, protože ji mají – pro sebe a pro svoje děti!
s. 156
Když už potom leželi na té peci, najednou, zrovna bila půlnoc, začal se ten v té truhle zvedat. Dcera se bála, ale tatínek mu řekl: „Lež! Buď tam, kde tě pánbůh odsoudil. Nebyl jsi dobrý zaživa, nejsi dobrý ani po smrti.“
Mrtvý si po těch slovech lehl a už zůstal tak. Zdálo se, že dá pokoj. Pochovali ho na hřbitově a jak přišli domů, přikázal tatínek dceři: „Chraň tě pámbů chodit po klekání pro vodu k pumpě. Zle bys na to mohla doplatit. Bude na tebe možná číhat.“
Ona si to pamatovala. Ale jednou na to jaksi zapomněla, bylo už po klekání, šla pro vodu a zle dopadla. On ji u té pumpy uškrtil.
Od té doby strašil. Zjevoval se lidem a všichni z něho měli strach. Ale nejhorší bylo, že vždycky do rána ho vyhodila zem.
Nechtěla ho přijmout, že byl za živa takový špatný. Znova ho pochovali, ale ráno ho zase našli na hrobě.
Nedal pokoj.
Když už nebylo jiné pomoci, kdosi jim poradil, aby mu tu hlavu uryli, že ho zem už nevyhodí.
Tož dobrá. Pěkně mu hlavu uryli a že bude zas dobře.
Ale co on!
Vymyslel si jiné: zase ji kutálel po rynku. Vždycky v noci.
A navíc jsme mazaně spojili pohádku O ptáku Ohniváku a Zlatovlásce. Ale nutno dodat, že Zlatovláska usekla hlavu Janíčkovi i oplzlému vdovci, a strašit nemusela. Zlatou pannu dostal Janíček a byli spolu šťastní až do smrti.
Mejsy
až tak? ;-) |