Margaret Weis, Tracy Hickman: Draci zlatookého mága
Fantom Print 2010
 
Na můj vkus je tam moc postav, vystačila bych si jenom s Raistlinem (no co, vždycky jsem pro něho měla slabost).
EVA HERZOVÁ: KOMU SVĚŘIT SRDCE
Víkend 2000
Ocenila bych, kdyby se autorky dívčích románů nepokoušely o VELKOU literaturu, protože pak to dopadá neslavně. Příběh jako takový je docela dobrý, ale některé pasáže jsou strašné.
s. 40,41
Trapné okamžiky, které se právě odehrály na louce, vůbec nezmenšily city, které vůči Dušanovi chovala. Právě naopak. Hýčkala si v duchu těch několik okamžiků ničím nezkalené něhy a dokonalého souznění. To ošklivé, co následovalo, bylo pouhým nedorozuměním, ke kterému došlo především její vinou. V lásce má být člověk upřímný. Především měla Dušanovi říct, že je panna, že nemá se sexem vůbec žádné zkušenosti. Jeho chování by bylo určitě jiné, ohleduplnější. Umínila si, že mu zítra všechno vysvětlí. Už se nemohla dočkat, až zpěv ptáků ohlásí svítání, přijde nový den a s ním vyjasnění všech včerejších nedorozumění. Smířila se s tím, že probdí noc, sužována černými myšlenkami.
Ráno ji Dušan přehlížel, choval se, jako by byla vzduch. Nevěnoval jí jediný pohled, nepopřál dobré jitro. Podobným chováním častoval i všechny ostatní. Jakoby ho obtěžoval celý svět, se všemi svými obyvateli, bez rozdílu věku a pohlaví. Sára ho nenápadně pozorovala, jak stojí, vzdálen od všech ostatních, opřený o svůj motocykl a pije hned po ránu pivo z plechovky. Srdce se jí plnilo bolestí, když viděla, jak krásné rysy jeho obličeje ztvrdly a zdrsněly. A jen ona jediná věděla, co je příčinou jeho nenávisti. Kéž by ji vyslechl, kéž by ji nechal odprosit ho na kolenou. A kéž by ji nepřestal milovat. Pokud ji ovšem vůbec milovat začal, pomyslela si hořce, a tuto nepříjemnou myšlenku rychle zaplašila.
s. 95 přesně tak si představuju, že hovoří hrdinové dívčích románů.
S tím člověkem mě už několik let pojí velké přátelství a nejen proto, že máme totožné zájmy a koníčky.
s. 101
“Buď bez obav,“ uklidnil ji Marek a plaše se dotkl její dlaně. Sára jeho teplou ruku sevřela mocným stiskem a nehodlala ji jen tak pustit. „Nic se mu nestalo. Sundal jsem ho z vraníka s takovou ohleduplností, jakou obvykle věnuji jen své babičce.“
„Řekni mi ale, jak to že ovládáš rytířské kopí s takovou bravurou a kde ses naučil jezdit na koni jako zbojník?“
s. 103
“Máš nejněžnější ruce pod sluncem,“ pošeptala mu do ucha a šibalsky se usmála. „Ale ty tvé dotyky jsou pěkně prohnané. Neomylně odhalily nejžhavější tajemství mého těla.“
„Nejspíš jsme stvoření jeden pro druhého. Jedno tělo, jedna duše. Proto znám všechna tvá tajemství...“
„Pokud znáš všechna má tajemství, tak mi teď určitě dovolíš odejít, abych dole v městečku zjistila, proč máma nepřišla na naše představení.“
s. 118
“Tohle jsem kdysi dostala od Dušana,“ řekla třesoucím se hlasem. „Vykouřila jsem společně s ním několik cigaret a on mi tehdy řekl, že mi toho prodá kolik budu chtít. Jenže já jsem si od něj nic kupovat nechtěla, tak mi nakonec tohle dal. Nechtěla jsem ho naštvat, tak jsem si to vzala... Není to divné?
Takže poslední odstavec mě už nepřekvapil
s. 127
“Raději mlč, můj milý. Ty jsi na světě přece jenom jeden!“ řekla a hladově se přisála k jeho měkkým, poddajným rtům. V tom nekonečném polibku se rozplynuly všechny pochybnosti jako kapka vody ve sklence lahodného Bordeaux.
|
Registrace nového uživatele 
